Z dovolené na ostrově Sokotra jste rovnou vyrazila na křest knihy Osmanyho Laffity.
My jsme hrozně dlouho velcí kamarádi. Osmany se mnou dělal projekty i pro Kapku naděje a máme se rádi. Před dvěma lety jsme spolu trávili i Silvestr, takže k sobě máme opravdu blízko.
Jak jste si dovolenou užila?
Bylo to moc fajn, ale už teď mi přijde, jako bych nikde ani nebyla. Vždycky to strašně uteče a musíte se vrátit zase zpátky do reálného života. Alespoň ale zůstanou vzpomínky, což je fajn.
Tak to abyste zase někam vyrazila...
Chtělo by to. A taky jedeme, na týden s kamarádkou a dětmi do Chorvatska k moři. Ona má stejně starou holčičku jako já Pepíčka, takže se děti užijí.
Samy bez pánů?
Jenom my s dětmi, muži zůstávají doma, protože to budou jedny velké dostihy a sázky. Její holčička začíná chodit, Pepa lítá, takže zmatek.
Na všechen ten zmatek, co se k tomu mít doma malé dítě váže, ale vypadáte skvěle.
Děkuju. Já se divím, že jsem vůbec dorazila bez fleku, ty na sobě totiž většinou mívám. Snažím se přežít, ale fakt je, že Pepíček je skvělý a úžasný a dělá nám hroznou radost. To mi dodává energii všechno zvládat.
Manžel vám nepomáhá?
Asi tak, jak jen může chlap pomáhat. (smích) Pepíček je pro něj už parťák, byli spolu vybírat strom na stavbu májky. Učí ho ty klučičí věci a to je fajn.
Jste teď tedy v životě šťastná?
Jsem v pohodě, ale myslím, že jsem vždycky byla v životě šťastná. Beru ohled na to, že se mi můžou stát ještě horší věci, člověk může onemocnět, nikdy nevíte, co vás čeká. Každá perioda mého života měla smysl.
Vendula Pizingerová
Fotogalerie |
