Vary jsou pro novináře strašákem, o němž se mluví celý rok. Pro nás znamenají minimum spánku a prakticky celý den na nohou. Účastníme se akcí, večírků, chodíme od Puppu k Thermalu a zase nazpátek a zkoumáme, co zajímavého se kde děje. Do toho píšeme a spíme minimálně. To se nedá nic dělat, to jsou Vary. A naši fotografové? Ti nespí už vůbec.
A tak jsem se vydala na svoji osobní špionáž i já, protože dvacet tisíc kroků na krokoměru mi očividně nestačilo. Po několika rozhovorech, akcích, módních přehlídkách a večírcích, které jsme obráželi, abychom zjistili, kde to vře, jsem se rozhodla projít známé podniky, jestli na něco zajímavého nenarazím.
Dorazila jsem do Puppu (dokulhala, šlápla jsem na sklo), kde jsem se rozhodla projít kavárnu, jestli si tam někdo zajímavý nedává kávičku. Nevidím moc dobře na dálku, takže mžourám na lidi. Jak tak mžourám na jednoho chlapíka, vidím, že na mě ukazuje, abych k němu přišla blíž.
To bude asi někdo z branže. Chyba lávky. Vrazil mi do ruky hrnek od kafe a řekl mi: „Ještě.“
Nebudu lhát, to dýško jsem si vzala. S hrnkem jsem odešla až do zakázaného Becher’s Baru, kam by mě normálně nepustili. Jenže mě zachránila moje černá košile, která je naprosto univerzální.
Vezmete si černou košili a najednou vypadáte profesionálně. Můžete být servírka jako já, také třeba vizážistka, člen ochranky, a když si ji dobře uvážete, klidně i striptérka. Černá košile je boží a univerzální a dostane vás všude.
Stejně tak to, když řeknete, že musíte čurat a že v Puppu je na záchodcích plno. Protože na dámských je plno vždycky, a když k tomu navíc vypadáte, že jste tři noci nespali, nikdo nechce riskovat, že mu obsah prohýřené noci „vyhodíte“ na boty.
Hodili jsme se i do gala, ale černá košile je univerzální převlek.
Čekali jsme na příjezd hvězdy.
Cestou z Puppu jsem narazila na auto, co vezlo Karla Schwarzenberga. Já na něj tedy narazila běžně, to auto ale doslova naťuklo chlapa, co šel kolem a kochal se krajinou. To se nám vyfotit nepodařilo, v té době už jsme prakticky spali vestoje.
Fotogalerie |
