Ono je nemožné, aby každý státník a voják odhodil zbraň a šel na terapii, kde mu bude „hrabat“ do dětství odborník a léčit mu traumata a jeho vnitřní dítě. Možná že ti vojáci nic takového ani nepotřebují, možná svět není černobílý a všichni lidé nejsou v jádru jen dobří.
Možná se zkrátka nedá jednoduše vyléčit někoho do stavu, že se z něj stane „Láska“ jako z Houdové. Možná nemají ti vojáci na vybranou, jestli vystřelí, když na ně míří nepřítel.
Možná někdo věří v to, že musí onu zbraň pozvednout, aby dosáhl vítězství, ve které věří stejně, jako Houdová věří v mír, lásku a mytickou Lemurii. Možná.
A právě to je ten problém. Lidé mají spoustu ideologií, pohledů na věc a nejrůznější situace, třeba právě války se snaží vysvětlit nejrůznějšími způsoby. Třeba právě tím, že nás mají něco naučit. Na to ale v době války není čas.
„Války neskončí, dokud si sami v sobě nedovolíme napojit se na vlastní jiskru světla, na svou autentickou sílu, na své srdce, v kterém neseme lásku a soucit,“ říká Houdová, která snad ještě slepě věří v absolutní dobro. Jenže více než teplé slovo teď vojáci potřebují právě zbraně a munici, jinak jim hrozí smrt.
„Dnes si každý může vybrat, protože když jsme propojeni sami se sebou, pak nenásledujeme Putiny, vlády, korporace, ale to, co cítíme v sobě. Je to láska, každý v sobě má světlo, ale pokud nemáme vyléčené naše vlastní jádro, způsobujeme bolest. Když potom takový člověk stojí jako vůdce, my jsme zvyklí ho následovat, protože jsme tak vyrostli, abychom následovali autority, rodiče, doktory,“ tvrdí Houdová.
Jenže autorita a vůdce je i takový Zelenskyj, který aktuálně prokazuje neuvěřitelné hrdinství. A Helenou nenávidění lékaři zatím léčí zraněné vojáky...
Pronášet motivační citáty a snažit se o seberozvoj nebo psychologický rozbor vojáků je sice moc hezké v běžném režimu, ne však v režimu válečném.
V momentě, kdy proti sobě stojí dvě nepřátelské armády s jasnými pokyny, skutečně nepomohou rady žádných ezokoučů. V době války neexistuje žádné léčení vnitřních stínů, existují ale exploze a bomby. Pokud by dali Ukrajinci na Heleniny rady, byli by už do jednoho mrtví a pod Ruskem.
Výbuch v televizní věži kousek od místa, kde došlo za druhé světové války k největšímu masakru Židů.
Sama Houdová se nakonec rozhodla dát „alespoň“ 22 procent výdělku ze svého kurzu neziskové organizaci Magna, která pomáhá ve válečných zónách na Ukrajině i mimo ni.
Spíše by se ale měly zamyslet ženy, které ezokoučky slepě následují a myslí si, že válka je skvělým prostorem k seberozvoji, co nás má něco naučit a z něhož si máme vzít něco dobrého. Je nutné si uvědomit, že na světě existuje zlo a že je reálné.
Stejně tak je nutné si uvědomit, že je namístě mít strach a obavy a že se sice prodýcháváním můžete skvěle uklidnit, lidem v bunkru ale nepomůže. Rady ezokouček udělají dobře pár fanynkám, které si zameditují, pošetile pošlou na Ukrajinu lásku a získají tím pocit, že nějak pomohly, realita je ale jinde.
Administrativní budovu na charkovském náměstí zasáhla ruská raketa.
Válka přináší hrůzy a je potřeba se jí postavit čelem. Ne se před ní schovávat a věřit, že je vše tak, jak má být, a že všechno dobře dopadne, když někam zalezeme s vonnou svíčkou.
Potřeba je teď především pomoc a více než cokoli jiného teď Ukrajina potřebuje právě zbraně a munici. Proto i vy můžete přispět na nákup obranného materiálu.
Sbírka na pomoc ukrajinské armádě
Fotogalerie |
