Nacítit se na rozhovor
Jestli něco hvězdičky z reality show umějí, pak vám hnout žlučí hned, jak se zjeví ve dveřích. Jako by nestačilo, že se je televize snaží všude vecpat a na řadě akcí už nenajdete kromě účastníků Survivoru nebo Love Islandu nikoho dalšího. To není moc dobrá zpráva, zvláště když máte přinést z dané akce něco, co si zaslouží jít do novin a stát se potenciálně čtivým a oblíbeným materiálem.
Na co se tak můžete ptát dvacetileté dámy, jejímž největším životním počinem byla kromě účasti v dané show pouze operace poprsí, které je nyní patřičně „vytuněné“?
Co si počít s „bezelstnou“ blondýnkou, která se musí hodiny zbavovat tenze a „naciťovat“ se na rozhovor poté, co se zaskočené redaktorce svěří, že s miláčkem po třech měsících vztahu zažili první „velkou“ krizi?
Na co se takových hvězd budete ptát, když je třikrát do týdne potkáte i na akcích, s nimiž mají společnou jenom domovskou stáj jménem Nova?
Obdivuhodné je každopádně sebevědomí některých účastníků. Ať už ve chvíli, kdy se na premiéře promenádují v teplákovce a dělají, jako by to bylo haute couture. Nebo v momentě, kdy obesílají redaktory s tím, že si přejí jenom „hezké články“ a milé „přímé řeči“, jinak že je zlynčují na svých instagramových účtech...
Možná by neškodilo rychlokvašky trochu vyškolit, co se mediálních výstupů týče. V drtivé většině se jich dopouštějí hlavně ti, které včera nikdo neznal, ne ti, kdo se třeba do Survivoru přihlásili už v době, kdy nějak slavní byli.
Love Island z Ústí
Co by nás naopak docela bavilo, je reality show přiblížená tuzemským poměrům. Koho baví znuděná vysolárkovaná parta kdesi na Kanárech. Chceme emoce z paneláku na Jižním Městě nebo třeba v Ústí nad Labem. S nákupem v Lidlu a lamentováním nad tím, kdo vypil posledního arguse. Aspoň trochu humoru a nadsázky, ne pořád jen ty strnulé obličeje, umělé řasy a bůhvíco ještě, které neumějí ani odšpuntovat šumivé víno, co jim na zlatém podnose naservíruje produkce.
Survivor z českých luhů a hájů
Stejně tak chceme Survivor z Vysočiny nebo třeba šumavských hvozdů. Koho zajímá ostrov v Karibiku a licenční smlouva, která diktuje, kolik kokosů se smí sníst v průběhu soutěže.
Je moc hezké, že i v tropech se dá trpět, že i tam se dá klepat kosu a zhubnout o tři konfekční velikosti. Proč ale všechny teleportovat přes půl světa. Zvláště s ohledem na uhlíkovou stopu a udržitelnost. Možná by stačilo je jen nahnat do našich hvozdů a bodovat je třeba podle toho, kolik nasbírají odpadků a jak pomohou zaneřáděným lesům a loukám. To by možná konečně mělo nějaký smysl. Ne jako tento „povalung netáhel a budižkničemů“...
To by se jich asi přihlásilo, těch soutěžících, co?
Fotogalerie |