Janinka z Tankového praporu: V dětství bojovala s vážnou nemocí, málem nepřežila

Herečka Simona Chytrová vyrostla v Hradci Králové. Od dětství ji maminka tlačila ke špičkovým výkonům, její počínání pak, ač s dobrými úmysly, zpochybňovala a pěstovala tak v maličké Simoně touhu být ve všem nejlepší. Chtěla mít z dcery právničku.

Chytrová byla však orientovaná jinam. Už ve školce si učitelky všimly hereččiny hyperaktivity. V 5 letech ji tak rodiče přihlásili na sportovní gymnastiku. Ta Simonu úplně pohltila.

Od začátku v porovnání s ostatními jasně vynikala. Proto si ji později vybrali do elitního střediska v Praze, kam tehdy jako desetiletá odešla. Domů se vracela jen na víkendy. Jistou dobu ji dokonce trénovala i samotná Věra Čáslavská.

Režim začínajícího profesionálního sportovce byl však náročný. Denně v 6 hodin vstávala, běhala, šla do školy, ze školy mířila rovnou na trénink, který trval do večera, a poté šla spát. To se denně opakovalo.

A právě tehdy nastal ten zlomový moment jejího života. Striktní režim se totiž netýkal jen fyzické námahy, ale také stravování.

„Všechny jsme musely dost tvrdě nejen trénovat, ale i držet dietu, protože nás trenéři pravidelně vážili a kontrolovali,“ vzpomíná po letech Chytrová v pořadu 13. komnata.

Na Simonu Chytrovou měli rodiče v dětství vysoké nároky.

Z tehdejších stravovacích pravidel sportovců by se dnešní nutriční specialisté věšeli na strom. Strava nebyla vůbec vyvážená. Nejenže musely dívky držet dietu, ale mohly jíst pouze bílkoviny.

V roce 1975 se mladičká Simona stala mistryní republiky. Titul byl však tvrdě vykoupen. Poté to s ní totiž začalo jít strmě z kopce. Touha sáhnout si na vrchol ji přemohla a ona začala brát sport vážněji, než bylo zdrávo.

Zatímco ostatní dívky si totiž potají dopřávaly, co hrdlo ráčí, a nabytou váhu pak rychle shazovaly, Simona postupně přestala jíst úplně. V důsledku toho nejenže začala pociťovat neobvyklou únavu, ale ostatní holky ji začaly z kolektivu vytěsňovat. Byla totiž ta spořádaná. Ta dokonalá.

Její výkony šly dolů. Byla vyhublá, očividně nemocná, odmítala jíst, když se najedla, zvracela. Nikdo nic neudělal. Tehdy se o mentální anorexii mezi laiky příliš nevědělo. Vyvrcholilo to v momentě, kdy Simonině matce zůstaly v ruce chomáče jejích vlasů.

„Pamatuju si, že jediné, čeho jsem byla schopná, bylo lehnout si na postel. Ani jsem se nedokázala svléknout. Když jsme šli s tátou do města, musel mě třeba nést domů v náručí, protože jsem to nedokázala sama. Když mě naši viděli v tomto stavu, měli to řešit. Já sama to řešit nemohla. Bylo mi 14. Mně už tenkrát bylo všechno jedno. Přežívala jsem.“

Chytrová v roce 2002.

Doktoři si s mladou sportovkyní nevěděli rady. Píchali jí injekce B12. Matka chtěla, aby Simona v Praze vytrvala, otec naléhal, aby přestala trénovat a vrátila se domů.

V 15 letech vážila 36 kilo a byla na pokraji smrti. Všichni byli bezradní. Pomohli jí až lékaři v České Lípě, kteří určili tu správnou diagnózu. Učili ji postupně jíst a věřit samu v sebe. Léčili nejen její fyzickou schránku, ale také tu duševní. Zachránili ji na poslední chvíli.

Vít Olmer je o 20 let starší než jeho žena.

Musela kompletně změnit život a začala právě prostředím. Skončila s gymnastikou, šla studovat gymnázium a dala se na herectví. To se jí drží dodnes. Vdala se za režiséra Víta Olmera, se kterým má rodinu, a žijí společně již mnoho let v Praze.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii