Mladý kněz komentuje pro Expres: Když ulici vládne násilí!

Migrační krize je vážná. Pro Maďarsko, Německo či Srbsko. Pro Rakousko. Hrstka, která je zrovna u nás, má zjevně jiné mety než českou kotlinu. Politický kapitál lze přesto vytřískat i ze stovky imigrantů. Víc jich tu zatím není. Z těch partajních sekretariátů, které mají krizi za program, se už proto hrozí jarem. S jeho příchodem prý zaplaví Evropu milióny. Zatímco se politici starého kontinentu lenivě probouzí z růžového snu o pospolitosti odlišných kultur, její ulice zuří násilím.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Žádný extrém není správný, tvrdil už Aristoteles. Nelze se vyčerpat pro druhé na úkor vlastní země. Vidět za tím lze leccos. Ústup z evropských hodnot stejně, jako svoji plnou ledničku. Víc než tenká bývá i hranice mezi veřejným zájmem a sobectvím. Rčení štědrých Brazilců, že do polévky s fazolemi se dá vždycky přilít voda, u nás kdekdo nerad slyší.

Zatímco se tu vedou podružné dohady, zda v sobotu křičely v pražském centru stovky nebo tisíce, v žižkovské klinice vzplanul oheň nenávisti. Pár dní před tím ji zde pocítil pro změnu muslim. Skrze nůž v těle. A před týdny nám hrozil z obrazovky České televize chlápek, že jeho soukromá armáda vystřílí vládu a parlament. Co přijde zítra? Budeme zase šeptat své názory, abychom nebyli zlynčováni? A pozítří? Dostaneme provaz? Jak blízko je tu vlastně od hesel k činům?

Znovu píšeme dějiny. Jedni vláčeni vlastními frustracemi, druzí smýkáni kariérními zájmy politiků. Třetí zmítáni strachem z cizího a neznámého. Jiní zase znechuceni posunem země k násilí. Píšeme je pro celé příští generace. Pro naše děti, které tak rády studují ve světě a získávají tam zkušenosti. Snad budou mít vice štěstí. Milovány i tam bližními svými...