2. Upachtěné politikaření
Jestli něco diváci z duše nenávidí, pak jsou to narážky a odkazy na soudobé politické poměry a nešvary. Když si člověk zapne některou z klasických pohádek, není to proto, aby si zanadával na poměry a výsledky voleb, ale aby si oddechl a pobavil se.
Za pět, deset nebo patnáct let už si málokdo vzpomene na to, jaká kauza hýbala společností, kdo si „nejvíce nakradl“ a že na někoho „něco prasklo“.
Politizace pohádek je zaručenou cestou do diváckých pekel a zapomnění!
Jen hrstka filmařů a tvůrců umí do pohádkových příběhů vložit politickou satiru nebo kritiku tak, aby to bylo vkusné, vtipné a bavilo to i za několik desítek let. Ono to zpravidla nebaví ani ten večer.
