„Dvě a půl hodiny bezobsažných frází a nikam nevedoucího plácání, které se většinu času vzájemně popírá. Podivné míchání banalit, vyprázdněných blábolů a bizarních rad, pod jejichž slupkou se v lepším případě neskrývá nic zajímavého a v tom horším návody, jak léčit nádorová onemocnění s pomocí pozitivního přístupu,“ zhodnotil nový počin Petra Vachlera jeden z recenzentů na ČSFD.cz.
„Po obsahové stránce mizérie. Po formální to není o nic lepší, protože film vypadá skutečně nehezky a nedá se tu mluvit ani o postavách, jejichž motivace a charaktery se mění na základě toho, o čem se zrovna hnusnému digitálnímu čmelákovi chce povídat,“ doplnil.
„Měla jsem velká očekávání, která se nenaplnila. Na komplikovaných vztazích aplikován jednoznačně a jednoduše zákon karmy a převtělování. Film se mi nelíbil, byl dlouhý a neustále se opakovaly stejné myšlenky. Vadí mi též propagace alternativních postupů léčby u rakoviny, která je zde podávána jako něco, co se má standardně podařit, stačí, když tomu věříte,“ nechala se slyšet další z recenzentek.
Ta si všímá toho, že film může být potenciálně docela nebezpečný. Zvláště v případě, že divák uvěří, že rakovinu vyléčí jen úsměvem a tím, že se oddá syrové rostlinné stravě.
To už zavání slušnou „Duškovinou“, dost možná ji ještě v něčem předčí. Sám autor si ale svého nového snímku nesmírně cení a považuje ho za svůj životní opus.
„Vzdal jsem se na 50 dní stravy a 38. den jsem zahodil boty. Začal jsem cítit více energie a zůstalo mi to. Někdy stojím v blátě, někdy na kameni, ale na rozdíl od vás vím, na čem stojím,“ vysvětlil redaktorovi Expresu Vachler. Popsal také rozhovory se šamany a řekl zdali by si došel bosý i pro Českého lva.
Jestli se mu to splní, je otázkou, každopádně sám režisér se chlubí tím, jak byly všechny předpremiéry beznadějně vyprodány a diváci byli nadšení.
Pokud si tedy z filmu vezmou to podstatné, budou přetížení lékaři v Česku rázem bez práce a konečně si budou moct trochu odpočinout. A nebo taky ne...
Fotogalerie |