Úterý 19. března 2024, svátek má Josef

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Tomáš Horna o svých dluzích. Jak se dostal do spárů lichvářů a co ho zastavilo před sebevraždou?

    Expartner Moniky Absolonové Tomáš Horna promluvil o svých dluzích. | foto: Facebook

    Expartner Moniky Absolonové Tomáš Horna se rozhodl promluvit o dluhové pasti, do které se před lety dostal. Ačkoliv svého času vydělával i čtvrt milionu měsíčně, dostal se kvůli své důvěřivé až naivní povaze do spárů lichvářů, kteří mu roky měli vyhrožovat odhalením a tahali z něj peníze. Situace prý byla tak vyhrocená, že nejednou přemýšlel o sebevraždě. Dokonce prozradil, jak přišel o dům své babičky.

    O tom, že je dnes již expartner Moniky Absolonové ve finanční nouzi, se vědělo, málokdo ale tušil, do jaké dluhové pasti se dostal. Ačkoliv se po jejich rozchodu do médií dostaly střípky informací, Tomáš Horna se nyní rozhodl, že svůj příběh odvypráví pro web Bez frází.

    „Bylo mi vážně mizerně. Stalo se, že jsem i seděl na střídačce při zápase a místo abych byl vtažený do hry, problesklo mi hlavou, co mě čeká další dny. Musím donést další splátku. Někde si zase půjčit, abych na ni vůbec měl,“ začíná své vyprávění Horna s tím, že se roky bál podívat na svůj mobilní telefon, kdo mu volá.

    „Měl jsem stabilně vypnuté vyzvánění, sám sobě jsem připadal nervózní a nejistý, nedokázal jsem najít vnitřní klid. Nikdy, ani na chvíli. Nemyslel jsem na nic jiného než na šílený dluh, jaký jsem si na sebe svojí neopatrností uvázal. Všechno dospělo do stavu, kdy jsem se jednoho dne odhodlal, spolkl poslední kousky hrdosti a došel do nemocnice. Všudypřítomný stres mě definitivně dohnal a já se zhroutil. Napadaly mě i nejhorší věci. Že se prostě zabiju a bude klid. Neviděl jsem lepší východisko, a navíc mě šíleně trápilo, že i proto, že žiju se známou zpěvačkou, se všechno propálí veřejně. Lidé, jimž jsem dlužil, přesně tímhle vyhrožovali. Proto když moje myšlenky utekly k nejhoršímu, zvláštně se mi ulevilo. No jo. Vlastně jo… Tohle je možné řešení,“ popisuje exhokejista.

    Byly časy, kdy si vydělal až čtvrt milionu korun měsíčně. Za dobu své kariéry si mohl hokejem přijít na třicet milionů korun, nic mu ale nezbylo. V té době už žil od výplaty k výplatě, protože utrácel za nesmysly.

    „Mám štěstí, že jsem nikdy neměl chuť lézt do kasina nebo sázet, ale mercedes na nesmyslný leasing jsem si samozřejmě koupil. To jsem přece potřeboval, drahou káru,“ vysvětluje Horna, který se do dluhové pasti nedostal, protože by si sám půjčil, ale chtěl prý pomoci spoluhráči a ručil mu u půjčky.

    „Spoluhráč mi takhle jednou mezi řečí povídá, že potřebuje pomoci. Jestli bych mu neručil za půjčku. Jasně, proč ne. Neváhal jsem ani vteřinu. U něj doma mi všechno vysvětlil. Že je to na barák, který stavěl, a protože už si půjčoval poněkolikáté a nebylo to zrovna v bance, potřeboval někoho, kdo svým podpisem riskantní půjčku zajistí. Šlo o sedm set tisíc. Vydělávali jsme dvě stě padesát, proč bych se měl s nějakými sedmi stovkami trápit?“ vzpomíná Horna, pro něhož to tak byl nejdražší podpis jeho života.

    „Vůbec jsem nepochyboval, jestli nedělám něco špatného. Ani jsem to nečetl. Prostě jsem kamarádovi podepsal, co chtěl, a víc jsem se nestaral. Měl jsem tehdy pocit, že život je přece jednoduchý. Přispěla k tomu i mladičká přítelkyně, kvůli níž jsem zrovna odešel od rodiny. Lítal jsem na obláčku absolutní bezstarostnosti. Vůbec jsem netušil, že existuje někdo, komu se říká lichvář,“ popisuje.

    Oči se mu prý otevřely po roce, když zjistil, že jeho kamarád svůj dluh nesplácí, a tak si věřitelé došlápli na něj.

    „Začaly telefonáty a požadavky na urychlené splacení, samozřejmě napumpované o nesmyslné úroky. Nikdy jsem s lidmi, kteří takovéhle sviňárny dělají, nechtěl mít nic společného, ale protože se považuju za slušného člověka, komunikoval jsem. Nehodlal jsem se dostat do ještě větších problémů, aby mi někdo vyhrožoval, že mi ublíží nebo tak něco. Sice jsem jim napovídal, co chtěli slyšet, ale oproti jiným případům pro ně určitě byla změna, že jsem se nesnažil všechno ututlat. Měl jsem nosit peníze, tak jsem je nosil,“ vzpomíná Horna s tím, že sice nešlo o dvoumetrové zabijáky, peníze jim ale pro svůj vnitřní klid předával v různých skrýších, aby se s nimi nemusel potkávat.

    Spoluhráč a dnes již bývalý kamarád, jemuž chtěl pomoci, se ke svým dluhům neznal. Ani se mu prý neomluvil.

    „Po prvním telefonátu od lichvářů jsem se ho hned ptal, co s tím hodlá dělat, že chtějí peníze po mně. On odpověděl, že ho to nezajímá. Chtěl jsem ho zbít. Ale čemu by to pomohlo? Musel jsem v první řadě řešit svoji situaci. Zrovna mi končila smlouva a kvůli svému rozhazovačnému životnímu stylu jsem někdy ani neměl z čeho platit,“ říká Tomáš.

    „Propadl jsem se do kolotoče dalších půjček, úvěrů. Začnete hledat výmluvy, lžete kamarádům. Potom lžete blízkým. Nakonec i sami sobě. Můžu aspoň s čistým svědomím říct, že co jsem si kdy půjčil od spoluhráčů, to jsem vrátil, jakmile jsem peníze zase měl. Nebyl jsem jako někteří jiní, nechtěl jsem ublížit ještě někomu dalšímu. Ale strašně, strašně moc jsem se sám před sebou styděl. Nikomu jsem totiž dlouho neřekl, co prožívám, dusil jsem to v sobě a byl z toho čím dál víc v prdeli,“ přiznává.

    Se svými starostmi se prý na začátku vztahu přiznal i Monice Absolonové, která za něj dokonce část dluhu zaplatila. Neřekl jí prý ale vše. A nepřiznal se, že dluhy mu postupně narůstají do astronomických částek. „Chodil jsem domů a dělal, že se nic neděje, přitom vnitřně jsem byl úplně rozložený. Ze sedmi set tisíc se postupně stal dluh v řádu milionů,“ popisuje Horna.

    Promluvil i o tom, jak přišel o dům své babičky. Prý se zase nechal napálit a udělal špatnou investici. „Hledal jsem, čeho se chytit. Věřil jsem všemožným, v uvozovkách, zaručeným investicím, při nichž mě nakonec taky ojebali. To byl případ třeba i babiččina baráku, který se objevil v bulváru. Nechal jsem se napálit a částí babiččina domu, který na mě přepsala, ručil za stavbu realitního projektu u Kladna. Po jeho dokončení jsem ale nedostal, co jsem dostat měl. Následovala situace, do níž byli zapojeni i další členové rodiny, jimž patřily zbylé části baráku. Nikdo ale neskončil na ulici, jak se psalo. Ani to nehrozilo, všechno jsme řešili s předstihem,“ tvrdí Horna.

    Podrobně popsal, jak vypadal nátlak ze strany věřitelů, kteří ho měli psychicky deptat. „Třeba mi dvacetkrát denně volali, kdy už to bude. Rýpali, že jsem přece se slavnou zpěvačkou, ta to zatáhne, a vyhrožovali, že mají čísla na novináře a všechno zveřejní, pokud nezaplatím včas. Nátlak je to jediné, co můžou dělat. U mě jim ale i to stačilo. Celé to trvalo roky. Nedivte se, že mi nakonec šiblo,“ říká Horna, který nakonec skončil v psychiatrické léčebně.

    „Když mě přijímali, byl jsem na bodové stupnici jediný bod od toho, aby mě šoupli na oddělení těžších případů, ale ustál jsem to. Skončil jsem v režimu, kdy jsem mohl i chodit ven a zůstal mi telefon, strávil jsem tam všehovšudy jen něco přes týden. A když jsem viděl osudy okolo sebe, říkal jsem si, co tam vlastně dělám. Vždyť jsem zdravý. Někteří lidé tam fakt byli úplně mimo. ‚Co tady do prdele vymýšlíš, vždyť jsou v životě daleko horší věci. Přece se nebudeš hroutit kvůli prachům.‘ S touhle myšlenkou jsem odcházel,“ popisuje exhokejista s tím, že až potom se obrátil na právníky, což znamenalo, že se lichváři, v jejichž spárech v posledních letech byl a kteří mu mnoho splátek ani nezapočítali, protože od nich neměl doklad, stáhli.

    „Naprostou většinu toho tak mám už vyřešeného. Člověku, kvůli němuž tohle všechno prapůvodně odstartovalo, jsem vnitřně odpustil. Neberu, že do průseru mě dostal přímo on, vyčítám to jednoznačně sobě. Ano, bez něho by to nezačalo, ale všechno potom, všechny pitomosti, co jsem nasekal, už byly jen a pouze moje blbost,“ říká dnes Horna, který přiznává, že si na život nesáhl hlavně kvůli svým třem dětem.

    „Sice bych možná vyřešil svoje problémy, ale nebyl bych u toho, jak moje děti rostou a poznávají svět. Podělal bych jim život. To by teprve byl ten pravý průšvih. Hokej i fotbal, o nichž mám povědomí, jsou totiž plné kluků, jako jsem byl já. Dokážu se vžít do pocitů někoho, u něhož tohle všechno přeroste do průseru, odkud není cesty zpátky. Ať už se to týká fotbalistů, kteří si vzali život, nebo mého kamaráda z hokeje Marka Trončinského, což je poslední známý tragický případ,“ uzavřel Horna, který tak naznačil, že jeho příběh není ve vrcholovém sportu výjimečný. Mnohdy ale končí mnohem tragičtěji.

    Fotogalerie

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 13:24 neděle 10. října 2021. Anketa je uzavřena.

    • Trapas
      9
    • Super
      5
    • Tvl
      4
    • Haha
      3
    • Sladký
      3
    • Cože
      2
    Vybrali jsme pro vás

    VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

    Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

    Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

    Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

    Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

    Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...