Martin Ditmar se změnil k nepoznání. Tohle s ním udělala nemoc!

Martin Ditmar s Evou Čerešňákovou před onemocněním a po uzdravení. | foto: Koláž ExpresuProfimedia.cz

Šéf České Miss Martin Ditmar vstal z mrtvých. Ačkoliv měl podle lékařů mizivé šance na přežití, znovu stojí pevně na nohou. Rozhodně to ale není ten stejný muž jako před onemocněním. Změnil se k nepoznání!

Eva Čerešňáková dlouhé měsíce veřejnost o zdravotním stavu svého snoubence neinformovala. Ačkoliv jí i reportéři Expresu hned několikrát položili dotaz ohledně zdravotního stavu Martina Ditmara, byla skoupá na slovo a vždy žádala o strpení. Nyní zveřejnila prohlášení, ve kterém detailně popisuje, co během posledních měsíců prožívali.

A podle jejích slov podnikatel, který v září 2016 převzal kontrolu nad Českou Miss, utekl hrobníkovi přímo z lopaty.

Šokující jsou i fotografie, které Čerešňáková i s podrobnými popisky zveřejnila. Z nich je zřejmé, jak se postupně Ditmarův zdravotní stav zlepšoval. Nemoc se ale podepsala na jeho zevnějšku. Martin se totiž změnil k nepoznání.

Níže si můžete přečíst, čím si Martin Ditmar a Eva Čerešňáková v posledních měsících museli projít. Text necháváme kvůli autentičnosti v původní podobě. A snoubencům přejeme rozhodně do nového roku hodně zdraví.

Eva Čerešňáková popsala, čím si v posledních měsících prošli

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. V noci z 9. na 10. srpna byl Martin hospitalizován na JIP s akutním zánětem slinivky břišní, biliární forma (pocházející z uvolněné sludge na žlučníku). První dny byly náznaky zlepšení, ale bohužel se vše začalo zhoršovat, po čtrnácti dnech v nemocnici už nezvládal sám dýchat a musel být napojen na umělé dýchání. S tím byl Martin uveden do umělého spánku a převezen na ARO. 

Zánět v těle byl příliš silný a začalo to ovlivňovat jednotlivé orgány. Stav se postupně zhoršoval, řešila se i možnost převozu vrtulníkem do Prahy, ale byli jsme informováni, že by to nepřežil. Vzhledem k tomu, že mu průběžně selhaly všechny orgány a s tím prodělal několikrát silnou otravu krve, byla šance na přežití asi 1 %. Martin byl dva měsíce v umělém spánku a dva měsíce bojoval o život. Za jeho uzdravení se modlilo mnoho lidí, řádových sester, kněží, byly za něj slouženy mše a každý den jsem doufala, že nepřijde ta špatná zpráva. Nezbývalo mi než důvěřovat Bohu a týmu, který o něj pečoval. Jezdili za ním jeho rodiče, až na výjimky jsem za ním denně jezdila i já a povídala mu o všem, co se děje. Až dnes vím, jak moc důležité to bylo a je s lidmi v umělém spánku komunikovat. Dotyčný vás podvědomě vnímá a léčbě to určitě pomáhá.

Stejně důležité bylo rozhodnutí lékařského konzilia, které se jednoznačně shodlo na vyčkání s chirurgickým zákrokem do poslední chvíle a zvolili formu léčby bez otevření pacienta. Operace s sebou nesla tolik rizik, že šance na přežití operace v daném stavu by byly velmi malé. Martinovo tělo v sobě zadržovalo přes 20 litrů tekutin, což bylo jak přirozeným vývojem, tak zvoleným typem léčby.

Teprve v půli října přišly náznaky k lepšímu, orgány postupně začínaly plnit své funkce a tato tendence se již udržela. S koncem října Martin opustil ARO a strávil další dva týdny na „ARO – následná intenzivní péče“, kde ho teprve definitivně odpojili z umělého dýchání a mohl začít zase mluvit. Začal postupně jíst a začal s rehabilitací. Za ty dva měsíce v kómatu přišel o veškeré svalstvo a nedokázal se hýbat. Učil se znovu hýbat rukama, zvedat je, stejně tak nohama, učil se sedět, několik týdnů nebyl schopný chodit, ale s každým dnem dělal za pomoci lékařů a sester ze zlínské nemocnice pokrok... až tak, že se splnil ten nejpozitivnější scénář. Bůh vyslyšel naše modlitby, lékaři a sestry odvedli nejlepší práci a zároveň Martin ukázal neuvěřitelnou vůli a bojovnost, chtěl žít. Přežil a před Vánocemi ho propustili do domácí léčby. Ta ještě potrvá měsíce a stále má Martin kus cesty ještě před sebou.

Tímto chceme moc poděkovat za pomoc, podporu a modlitby. Všem, kdo na Martina mysleli, kdo se za něj modlili, a hlavně celému týmu lékařů a sester ze zlínské nemocnice, především panu prof. Kleinovi, panu primáři doc. Gabrhelíkovi, MUDr. Turkovi i dalším lékařům, stejně tak všem zdravotním sestrám především na ARO, které se o Martina v jeho nejtěžších dnech maximálně a hlavně lidsky staraly. I když Martin spal, byl každý den voňavý, oholený a umytý…

Zázraky se dějí a toto je důkazem. Děkujeme!

A to nemluvím o pracovně náročném roce, co všechno máme i po pracovní stránce letos za sebou. Zkrátka, tento rok je za námi s „happy endem”. Přežili jsme to, a to doslova.

Fotogalerie

Ohodnoťte článek
Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 11:44 1. května 2018. Anketa je uzavřena.

  • Super
    11
  • Tvl
    8
  • Sladký
    6
  • Cože
    5
  • Trapas
    5
  • Haha
    4
Komentáře