Mahulena Bočanová hájí herce: Spíme v autě a rodinu téměř nevidíme, nejsme žádné vyžírky!

Parazitují umělci na společnosti, nebo tvrdě dřou, jen to málokdo vidí a ocení? To je otázka, která od začátku pandemie koronaviru rezonuje společností, zejména když Jan Hrušínský zpočátku tvrdil, že vládní restrikce jsou likvidačním útokem na jeho divadlo.

Mahulena Bočanová se nyní snaží tento předsudek společnosti vymluvit, a to stručným popisem práce herečky, kdy se podělila s ostatními o program svého obyčejného dne.

„V pět hodin ráno mám budíček, dám si kafe, v 5:15 nasednu do auta a jedu hodinu na druhý konec Prahy do ateliéru Ordinace v růžové zahradě. Tam doufám, že mi za tu hodinu splaskne ksicht, než půjdu na kameru. Točím buď celý den, takže od šesti do šesti, to když večer hraju v Praze a k přesunu do divadla mi stačí 45 minut, kde mi představení začíná v 19:30. Když hraju v jiném městě, končím ve tři odpoledne a ve čtyři je odjezd autokarem s ostatními kolegy z centra Prahy do místa, kde hrajeme. Třeba do Ostravy. Morava na otočku je běžná věc,“ popisuje Bočanová.

Běžně se do Prahy vrací kolem půlnoci, kdy nasedá do auta a jede další hodinu domů, kde rozhodně nemůže skočit do postele a jít spát. Po příjezdu domů začne uklízet a vařit na druhý den.

Takhle podle jejího popisu vypadá každý její den, pokud se nedomluví s alternací.

„Každý den v jiném městě, když nehrajete večer a máte kliku, že vás osloví, volný den využijete k moderaci různých akcí, což je finančně výhodné. Když máte kliku a točíte film, musíte skloubit natáčecí dny seriálu a filmu. Seriál je dlouhodobá jistota, ale film je film, tak než byste řekli nemůžu, což si mohou dovolit říct jenom Vetchý a Vaculík, raději spíte jenom tři až čtyři hodiny denně. Většinou v autě na zadním sedadle při přejezdech z natáčení zpět do Prahy a na představení,“ říká herečka.

„Všechny zajímá, jak si můžeme zapamatovat ty texty, mě spíš překvapuje, že jsme ještě únavou a stresem nevymřeli. Ale nás to baví. Je nutné vymezit si čas na děti a rodinu. V tomto směru jsem nekompromisní. Ale o odpočinku se s mou dcerou zrovna úplně mluvit nedá,“ vysvětluje.

Dcera Mahuleny Bočanové je autistka, a tak potřebuje zvýšenou péči, o čemž herečka bez zábran mluví a často tak dodává odvahu matkám se stejným osudem přestat tyto věci tabuizovat.

Během divadelní pauzy v létě mají herci dva měsíce volna, o to víc ale musí Bočanová pracovat zbytek roku.

„Běžné je, že každý z nás hraje v několika divadlech. Produkčně je náročné dát svému životu řád a nezešílet. Když točíme se zahraničními kolegy, vůbec nechápou, že ráno na plac už přijedete třeba z dabingu a večer jdete ještě na představení. Čumí na nás jako na Marťany. Oni dělají vždy jen jednu věc. Mohou si to dovolit. Nezapomenu na výraz Franca Nera, když u mě v půl sedmé ráno viděl igelitky s nákupem,“ uvádí Mahulena.

Když se vrací z práce, samoobsluhy mívají většinou už zavřeno, ranní nákup cestou do práce je tak podle jejích slov běžnou věcí.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii