Chtěl jsem mít uniformu, aby na mě letěly holky: Munzarovy utajené vzpomínky z mládí

Neznámé vzpomínky Luďka Munzara | foto: archiv Luďka Munzara/Smirice.eu

Herec Luděk Munzar (†85) byl známý jako kovaný Pražan, který většinu života prožil v pražských Modřanech, kde jeho manželka Jana Hlaváčová (80) s dcerou Bárou Munzarovou (44) žijí i teď po jeho smrti. Ale jaké měl umělec dětství? Kde vyrůstal a jak na něj obyvatelé rodného města vzpomínají? Expres se vydal za památkou nezapomenutelného herce.

I když Luděk Munzar nedal na Prahu dopustit, na Smiřice v okrese Hradec Králové, kde strávil dětství, nikdy nezapomněl. Nejenže na ně rád vzpomínal, ale také tam často jezdil. A to nejen kvůli tomu, že tam má jeho rodina hrobku, ale zejména kvůli tomu, že ho tam lidé zbožňovali.

Obyvatelé Smiřic jsou na něj tak hrdí, že herce dokonce jmenovali čestným občanem, svou dceru Báru Munzarovou brával do města na výlet, aby jí připomínal své dětství. Chtěl, aby věděla, kde vyrůstal.

„Vybavuji si úžasná nedělní odpoledne, když skončila pohádka v rozhlase a my se sestrou prosily: ‚Tatínku, vyprávěj, jaké to bylo, když jsi byl malej.‘ Z tátových historek na mě dýchal přeneseně dávný život na vesnici i vztah k dědečkovi, kterého jsem sama už nezažila, a mně bylo tak svátečně, jako když pročítám nějakou krásnou pohádkovou knížku,“ rozpovídala se Bára s nostalgií.

„Dědeček byl mlynář a hlavně samorost, který dokázal vymýšlet úžasné lotroviny. Humor ho neopouštěl ani za druhé světové války, když po nocích s tátou vytrhávali Němcům telefonní kabely, motali si je pod bundy a házeli do Labe. Druhý den se pak radovali z toho, jak Němci zuří. Když už se blížil konec války, dědeček zase rozestavěl nějaké klacky do příkopu, aby to vypadalo, že je tam spousta lidí. Když pak jeli Němci kolem, byli v tom příkopu zalezlí jen sami dva s tátou,“ dodala se smíchem.

Rodný dům Luďka Munzara ve Smiřicích.

Rodný dům Luďka Munzara ve Smiřicích

Sen o pilotování letadla

Na dětství rád vzpomínal i sám Munzar, který si pamatuje to, jak mu tatínek chtěl plnit sny, až tím občas dokonce porušil pravidla. Ale pro syna by se rozkrájel.

„Opravdu jsem chtěl být jen pilotem, protože v Hradci Králové, kde já jsem hned po válce začal létat, tatínek napsal, že jsem se narodil o dva roky dřív, to byl takový jeho jediný podvod v životě, který udělal. Takže jsem k tomu přičichl a měl jsem jediný cíl, že prostě budu v pilotní škole v Hradci Králové a že když budu mít špinavé prádlo, takže prostě nemusím jezdit domů, naložím to, takhle se nakloním a vysypu to mamince na zahrádku,“ rozvyprávěl se Munzar.

Toho na letectví lákala nejen hlava v oblacích, ale také to, že mohl balit holky, jak chtěl, a žádná mu neodolala jako pilotovi v uniformě.

„Hlavně víte, co mě lákalo jako chlapa? Že budu mít tu nádhernou modročernou uniformu a poletí na mě holky. Přijdu k nám na tancovačku a všechny holky, které se mnou nechtějí tancovat, všechny budou moje,“ zasnil se herec.

Základní škola, kterou Munzar navštěvoval.

Základní škola, kterou Munzar navštěvoval.

Jak se dostal na DAMU?

I když si vždycky přál létat s letadlem, nakonec ho to zaválo úplně někam jinam. Sám nad herectvím nikdy neuvažoval, chtěl pořádné dobrodružství, tento obor ho nikdy nelákal. Jak je tedy možné, že se stal jedním z nejúspěšnějších českých herců?

„Ale to byla náhoda. Tehdy vznikl divadelní soubor Mladá scéna a já jsem sem tam někdy něco přečetl nebo zarecitoval básničku, tak mě tam někdo nějak dostrčil. Pak jsme se dostali až na Jiráskův Hronov a tam já jsem zjistil, že jaksi je na herectví škola. Já jsem si myslel, že k divadlu se utíká,“ řekl Munzar.

Tak to chtěl prostě zkusit, protože byl pro každé dobrodružství. Vždycky mu kolovala pořádně temperamentní krev v žilách a ničeho se nebál.

„Jak jsem vždycky četl v těch knížkách, jak někdo opustil rodinu, oni ho zavrhli, stal se šmírákem, hercem a pak se dostal do Národního a hned se k němu všichni hlásili. Tak já jsem si myslel, že k divadlu se dostane člověk tímto způsobem. Pak jsem zjistil, že je na to vysoká škola, a tak jsem tam zůstal,“ dodal herec se smíchem.

Luděk Munzar rád jezdil za lidmi ze Smiřic.

Luděk Munzar rád jezdil za lidmi ze Smiřic.

Proč se přestěhoval do pražských Modřan?

I když byly Smiřice pro Luďka Munzara srdcovou záležitostí, kvůli své profesi musel bydlet v Praze. Jelikož si ale nemohl na velkoměsto zvyknout, hledal místo, které by bylo sice v Praze, ale někde v přírodě.

„Když jsme se s Janou seznámili, hledal jsem v celém okruhu Prahy místo, kde bych mohl žít. Modřany mi připomínaly Smiřice – na náměstí statek, něco mezi městem a vesnicí. Tenkrát bylo možné projít lesem až do Jílového,“ rozpovídal se na téma stěhování.

„Předtím než jsme koupili domek v Modřanech, bydlela Jana na Novodvorské a já přespával u známých a dva a půl roku v autě. Novodvorská vypadala k zešílení, připadali jsme si tam jako v Sing Singu (věznice v USA, pozn. red.). Nakonec jsem objevil baráček v Modřanech. Ta parcela, na které dnes stojí náš dům, byla náhoda. Sháněl jsem ji pro pana Högera, jemu se nelíbila. Když si to vlastně spočítám od roku 1966, tak už se snad mohu počítat mezi starousedlíky,“ dodal.

Herec byl mezi obyvateli Smiřic velmi oblíben.

Herec byl mezi obyvateli Smiřic velmi oblíben.

Své poslední chvíle strávil právě v modřanské vile mezi svými blízkými. A teď se jeho milovaný domov zahalil do smutku a bolesti. Rodině stále nedochází, že tu jejich milovaný manžel, tatínek a dědeček není.

Dnes proběhne velké rozloučení s prvotřídním umělcem, který si zaslouží být poctěn, jak to jen jde. Redakce Expresu bude celý pohřeb sledovat on-line, tak nás nadále sledujte.

Fotogalerie

Komentáře