Talentovaný a nadějný herec Jiří Procházka ve svých 13 letech hvězdně zazářil v muzikálové, kdysi ještě Československé pohádce pod taktovkou Oldřicha Lipského Ať žijí duchové a poté, jako by se po něm slehla zem. Jen stěží by ho dnes někdo poznal. Redaktorovi Expresu proto zvědavost nedala a Jirky se na všechno poctivě vyptal.
Jaké se vám během představení vybavily vzpomínky?
Tak hlavně na to, jak jsme s klukama dělali při natáčení rošťárny. Na to se vzpomíná nejlíp. A potom jsou určité zážitky, na které se nezapomíná, jako například vidět pana Brodského, pana Sováka nebo pana Lipského v akci, a opravdu, klobouk dolů před nimi. Jsou to velcí herci.
A zavzpomínáte si takhle často na natáčení?
No, já na ten film a na natáčení vzpomínám poměrně dost často, protože hraju v kapele a hrajeme právě písničky z filmu Ať žijí duchové.
A kromě pohádky Ať žijí duchové, hrál jste ještě v nějakých filmech?
Hrál, klidně můžu jmenovat. Byly to filmy jako Leť ptáku leť, Oheň ve dřevě, Velké tajemství a tak dále, ale Ať žijí duchové byl jednoznačně nejslavnější.
Proč jste nepokračoval v herecké kariéře? Táhlo vás to spíš více k hudbě?
Víte, chtěl jsem dělat herectví na konzervatoři, tam mě ale v necelých 15 letech nevzali s tím, že děti zkažené filmem tam nemají co pohledávat. Takže jsem vystudoval elektroprůmyslovku, poté jsem se vyučil dámským kadeřníkem a do toho jsem si zpíval a šmidlal na kytaru. To mě hrozně bavilo a také mě to dnes živí. Buď zvučím, anebo vystupuji s kapelou Repete, kde zpívám právě hity z filmu Ať žijí duchové.
Nemáte pocit, že Vám rozhodnutí konzervatoře zničilo herecké ambice?
Ani ne, Já jsem si po čase uvědomil, že ta moje životní dráha byla takhle naplánovaná, a že to bylo snad i dobře, že jsem se pak na to herecký už nedostal, protože člověk má zkusit všechno, jak se říká.
A co Vaše původní povolání?
Moje původní povolání- dámský kadeřník, to je dnes mým koníčkem. Stříhám už ale spíše jen příbuzné, známé nebo hodně zaryté dlouhodobé zákaznice.
Fotogalerie |