Hvězda filmů Knoflíkáři nebo Pelíšky Jiří Kodet je často popisován jako šlechtic českého filmu pro svého údajného francouzského předka s modrou krví, který zde zapustil kořeny po bitvě u Slavkova. Je-li to pravda, nebo jen historka, k herci se pro jeho vystupování a aristokratický projev hodila.
Na druhou stranu dokázal být Kodet pekelně vzteklý, o čemž například svědčí scéna, kterou udělal, když manželka ke zvěřině místo knedlíků nabídla rýži nebo halušky. „Halušky k srnčímu na víně?“ zařval, „to nebude jíst nikdo!“ a následně mrštil pekáčem s pečínkou z okna a s pozvanými hosty odešel do hostince na buřty s cibulí.
Manželství s paní Soňou ale nebylo postavené na takových excesech a ženami obletovaný herec byl prý své paní věrný. „Moc důvodů žárlit jsem neměla. Pochopitelně, mírně jsem žárlila, ale on byl velice rád, že má domov a doma byl šťastný. Příčiny k žárlení mi zkrátka nezavdával. Obráceně to bylo o hodně horší. Žárlil, byl velmi nerad, když jsem odcházela sama od něj, a byl nejšťastnější, když jsem byla s ním,“ zavzpomínala později Soňa Kodetová v Aha!
Ještě předtím než v roce 1999 ztvárnil postavu despotického vdovce, antikomunisty a protifašistického bojovníka Jindřicha Krause ve Hřebejkových Pelíškách, došlo k první ze série zdravotních karambolů, které ho pronásledovaly až do smrti o šest let později. To když při divadelním představení prodělal mozkový kolaps. Příčinou začátku konce hereckého virtuosa to ale nebylo.
Pelíšky jsou životní rolí Jiřího Kodeta, jako veterán Kraus předvádí dojemně tragikomickou postavu, vlastně jednoho bezejmenného hrdinu národa.
V bolestech ho život omrzel
„Mozková příhoda to nebyla. Tu sice prodělal během představení Divoká kachna, ale dostal se z toho bez velkých následků, potom ještě natočil Pelíšky. Spouštěcím mechanismem jeho potíží byl zlomený krček. Dostal endoprotézu, kterou tělo nepřijalo. Dvakrát mu vypadla, podstoupil reoperaci, špatně se mu chodilo a trpěl bolestmi,“ popisuje Kodetová.
A také popsala, jak k nepříjemnému zranění došlo. „Ráno v pět hodin zaléval kytky a na schodech se mu připletl pod nohy kocour. Zřítil se ze schodů, v ruce držel konvičku s vodou a upadl tak nešťastně, že došlo k té zlomenině nohy v krčku. To vše se odehrálo dva roky před jeho smrtí.“
Poté, co začal Kodet trpět bolestmi po opakovaných operacích, rezignoval na život. „Zkrátka to přestával zvládat. Přidávaly se další zdravotní komplikace jako zápaly plic a život ho přestal bavit. Už neměl pro co žít. Nemohl hrát, pracovat na zahradě, nemohl nic. Zkrátka už nebyl takový frajer jako dřív,“ popisuje manželka a říká: „Můj muž boj o svůj život vzdal.“ Posledních šest měsíců života již trávil upoutaný na lůžku.
Soňa a Jiří Kodetovi.
Na poslední období otce vzpomíná i dcera z prvního manželství Klára. „Když jsem ho navštěvovala v nemocnici, věděla jsem, že je na tom zle už z toho, že se nezlobil, nekřičel a nekritizoval, jak vypadám. Moc mi to chybělo.“
Úplný konec popsala opět manželka Soňa. „Seděla jsem u něj, povídali jsme si a pouštěla jsem mu jeho oblíbenou muziku. Berliozovu Fantastickou symfonii, Beethovena, Koncert tří tenorů: Dominga, Pavarottiho a Carrerase. To jsou moje poslední vzpomínky na něho a zároveň i naše poslední rozloučení.“
