Před půl rokem přišla Jana Fabiánová se šokujícím odhalením, měl ji napadnout renomovaný lékař Jan Cimický. Místo pomoci s depresemi se ji pokusil znásilnit a od té doby měla v sobě zpěvačka trauma.
„MUDr. Jan Cimický mě sexuálně napadl za dveřmi své ordinace, když mi nebylo ještě ani 23 let. Mlčela jsem mnoho let, protože mě tehdy moje matka, paní Naďa Urbánková, varovala před důsledky zveřejnění celé situace a rizika pomsty od agresora,“ svěřila se na sociální síti.
Příspěvek za chvíli smazala, ale kauza si začala žít vlastním životem, až to dospělo do takové fáze, že je psychiatr obviněn ze sexuálního obtěžování a znásilnění 29 žen!
Proto Expres oslovil dceru Nadi Urbánkové, jak tuto ošemetnou záležitost vnímá dnes.
Jano, jsme na přehlídce na podporu znásilněných žen od organizace Amnesty International. Vy sama jste si prošla sexuálním napadením ze strany psychiatra Jana Cimického. Jak to celé vnímáte s odstupem času, kdy jste ho jako první na sociálních sítích označila za agresora?
S odstupem času to vnímám jako dobrou věc, ale hlavně díky tomu, že vnímám, jak naše společnost jako celek se k těmto situacím staví jinak. Že se toho chytla policie, další oběti mají odvahu se dnes ozvat. Že jako společnost dáváme najevo těmto agresorům, že jejich éra končí.
Chodí vám děkovné zprávy od žen, že jste s tím šla i po letech ven?
Občas ano, ale já opravdu nerada za to beru kredit, protože ve stejnou dobu se ozvala i jedna novinářka, které chodily další komentáře. Ale že se to řeší, za to vděčíme hlavně policii a právničce Lucii Hrdé.
Co vám na to řekla vaše maminka Naďa Urbánková, že jste s tím nakonec šla ven, i když s tím v minulosti nesouhlasila?
Myslím si, že ona stejně jako já nevěděla, jestli se někdo přidá nebo jestli z toho budu mít jen větší problémy. Ona věřila a věří ve spravedlnost. Věděla, že dělám správnou věc, ale co z toho bude, nevěděl nikdo.
Nevrátila by nic zpátky
Ten váš status byl dopředu promyšlený, nebo to byla impulzivní věc, když jste se dozvěděla, že má dostat státní vyznamenání?
Vůbec jsem se nerozmýšlela, jednala jsem v tu chvíli podle svého svědomí.
Vy jste tu zprávu ale posléze smazala.
To je vtipné, jak se to rozebírá. Já to hned nesmazala, ta zpráva na tom Facebooku byla asi dvě hodiny a okomentovalo to asi 85 lidí. V tu chvíli jsem věděla, že to mělo svůj dopad. Věci z Facebooku průběžně promazávám, ale zrovna toto mě tak štvalo. Že já to musela napsat, že se to tak dlouho neřešilo, i když se to takovou dobu vědělo a bylo veřejným tajemstvím. Byla jsem tak strašně naštvaná, že jsem se na to dál nechtěla dívat.