Přestože Gabriela Gunčíková zůstala na finále soutěže Eurovize předposlední s písní I stand, přeci jen nadále zůstávají otázky, zda si takové místo zasloužila.
Rozhodně ne, a to i přesto, že soupeřila s lidmi, jejichž vystoupení bylo prostě lepší, jako například to australské, bulharské, ruské nebo švédské. Ostatně Švédsko dostalo nejvíce bodů od české poroty, mladičký Frans si tam přišel úplně obyčejně jen v mikině, teniskách a příjemnou písní If I were sorry splňující trendy dnešního středního proudu a připomínající třeba současnou britskou hvězdu George Ezru.
Frans nakonec ostrouhal stejně jako mnoho favoritů a vítězný mikrofon s logem Eurovize si nakonec odnesla Ukrajinka Jamala s písní 1944. (Pozdější dodatek z roku 2021: If I were sorry od Franse hrají nyní běžně česká rádia)
Krymská Tatarka přišla a začala pět o osudu Krymských Tatarů odsunutých na Sibiř a na Ural za hrůzovlády Stalina. Ano, je to strašné, ale je rok 2016 a tohle se stalo před více jako šedesáti lety.
Podpořte Krym. Všichni!
Proč to tedy vytahovat teď? Protože to jsou dva roky od anexe Krymu a Rusko si z uvalených sankcí dělá dobrý den, ostatně jako to dělalo vždy. Naneštěstí je to tak, že čím horší je jejich geopolitika, tím schopnější umělce umí tato obří země vyprodukovat a v konzumentech umění se pak pere morální otázka s tou kulturní. Rus Sergej Lazarev je sice Rus, ale taky byl velkým favoritem soutěže s ohromující scénografií, s mocným hlasem a s velmi chytlavou písní, v níž rozumíte každému slovu.
Sergej to mohl vyhrát. A možná, že i měl. Jenže je tu ten Krym.
Ten se dostavil v podobě písně 1944 od ukrajinské umělkyně Jamaly, která je tatarského původu. Píseň sama o sobě je velice umělecká, těžká a náročná, na pozvednutí nálady si ji do sluchátek nebo v autě při řízení asi nepustíte. V Eurovizi jde o to oslovit co největší počet světových diváků, jednotliví interpreti proto sázejí na angličtinu a na žánr, jenž může oslovit i fanoušky vedlejších žánrů. Jamala zpívá píseň 1944 napůl anglicky a napůl tatarsky a bohužel jí není rozumět ani v té angličtině. Že to je o odsunu Tatarů z Krymu víme jen proto, že se to uvádělo v oficiálních materiálech.
Když posloucháte píseň, chcete také chápat její obsah. Rozumíte, že někdo zpívá o bolesti, někdo o lásce, někdo o hledání vztahu, texty popu jsou poplatné jeho jednoduchosti. Politické texty jsou ale složité a když už jste před ně postaveni s mizerným přízvukem a v neznámé řeči, nevíte, jak s nimi naložit. Navíc tatarština skutečně není světový jazyk.
Jamala dostala nejvyšší počet hlasů od českých diváků, ano, Češi chápou osud Ukrajiny a sami si vzpomněli na ruské zlo z roku 1968, umění by se ale vždy politice vyhýbat mělo. Hlasující diváci z celého světa pak poslali Jamale druhý nejvyšší počet bodů, poroty zemí stejně tak.
Podpoříme Krym, to je heslo letošní Eurovize.
A jsou na to síly v podobě množství hlasujících. „Problém je v počtu Čechů žijících v zahraničí, je nás totiž málo, ale Ukrajina a Rusko mají výhodu, miliony jejich lidí jsou rozesety po celém světě,“ říká k tomu náš zdroj z České televize, jenže léta patří do české delegace Eurovize.
„Nemáme tuhle historii, Česko si teprve na Eurovizi zvyká. Poroty daly Gábině celkem dost hlasů, ale lidé ne, protože nemáme v zahraničí základnu. Ukrajina má Eurovizi skoro jako olympijské hry, navíc tady funguje politika sympatizujících zemí jako bývalé země Sovětského svazu, Kavkaz, bývalá Jugoslávie. A pak je to samozřejmě síla jejich migrantů,“ uzavírá.
Ze své země totiž pro svou zemi hlasovat nesmíte, systém vás nepustí.
Ukrajina před samotným finále Eurovize vyslala jasný vzkaz - když vyhraje Rus, my se za rok nezúčastníme! Nyní tedy máme jistotu, že Ukrajina bude za rok soutěžit znovu. Přejme jim, aby přivezli pořádný chytlavý song, který se vyhne všemu politickému, a my si mohli uznale říct, že si vítězství zasloužili.
Fotogalerie |
