Temné dětství Emmy Smetana: O tom, jak otec mlátil maminku, se dozvěděla z knihy

Smetana se totiž narodila do nefungujícího vztahu maminky, jedné z pozdějších vůdkyň Sametové revoluce Moniky MacDonagh-Pajerové, a ředitele pařížského rockového klubu Jiřího Smetany.

Oba už se rozcházeli, když Pajerové zjistila, že je těhotná. S otcem Emmy se snažila vztah slepit, jenže se z něj vyklubal násilník. Alespoň podle knihy s názvem Vezměte s sebou květinu! Deníky a vzpomínky z let 1980-1990, ve které popsala hrůzné zážitky s ním.

„Rozzuřil se strašně, když jsem řekla „NE, pojedeme rovnou do Prahy!“ Rozeběhl se po bytě jako smyslů zbavený, skřípal zuby, oči vylezlé z důlků, strašidelný. Cloumal se mnou, rukama se zaryl do mých ramen, naléhal na mě, jako by šlo o život, že pojedeme přes Německo. Utekla jsem do pokoje za Emičkou, běžel za mnou, a když jsem šeptala, že Emička spí, začal teprve řvát. Pro změnu, že mě zabije, a upřímně řečeno myslím, že by toho byl schopen,“ píše Pajerová v knize.

„Najednou o život šlo. Tentokrát mě napadl chladně, s rozvahou. A pak ani slovo omluvy,“ dodala.

Emma Smetana se svým bratrem a maminkou Monikou MacDonagh-Pajerovou

Na dalších řádcích maminka Emmy Smetana popisuje tehdejšího partnera jako despotu, tyrana a nepříčetného zuřivce, který dostane amok pokaždé, když není po jeho. Násilí si zažila už u otce a z Jiřího Smetany prý Monika měla stejný pocit, že by byl schopen ji v zuřivosti umlátit.

Další napadení si prý MacDonagh-Pajerová zažila, kdy ji Smetana poslal nakoupit oblečení na blešák, což odmítla.

„Explodoval: „Co si o sobě myslíš? Vždyť jsi úplná nula. Nic. Nikdo!“ Oči mu lezly navrch hlavy, najednou jsem viděla tátu v jednom ze svých záchvatů. (...) To už do mě bušil a slyšela jsem, jak si říká spíš pro sebe: „Svině. A s takovou sviní já mám dítě. Ta svině...!“ popsala na dalších řádcích.

Partner Emmy Smetana s Monikou MacDonagh-Pajerovou

Sama Emma Smetana o mámině knížce, ze které se dozvěděla, jaký násilník její otec byl, promluvila jednou, nedlouho poté, co vyšla.

„Zastavila jsem se někde u čtyřicáté stránky a dál jsem neměla sílu číst, protože mi z pasáží o rodinném životě nebylo dobře. Pro mě je bolestné, že to v naší rodině může rozdmýchat různé pocity křivdy. Nicméně to respektuji jako máminu potřebu popsat, jak prožívala události, na které mají ostatní členové rodiny diametrálně odlišný pohled. A je pravda, že ode dne, kdy to udělala, je veselejší,“ řekla tehdy Právu.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii