V Česku se stalo nepsaným pravidlem, že i lidé, kteří nemají hluboko do kapsy a pravidelně se pohybují ve společnosti, často kašlou na konvence i zažitá pravidla a oblékají se velmi svéhlavě, v souladu se svým světonázorem a přesvědčením, vydávají to za výsadní právo i obchodní značku a poznávací znamení.
Bojkot dress codu je bohužel dalším zářným důkazem toho, že voják Švejk by měl být vyhlášený národním hrdinou a jeho podobizna by se měla objevit na mincích nebo rovnou na českých bankovkách.
Fakt, že je člověk volnomyšlenkář a rád si šlape vlastní cestu, ještě neznamená, že se musí oblékat jako vagabund. Zářným příklad budiž premiéra Dětí ráje, kam známý podnikatel a pivovarník Stanislav Bernard vyrazil v doprovodu své milované choti.
Na tom by nebylo nic špatného, naopak je dobře, že podporuje kulturu a vyráží do společnosti. Problém je spíše v tom, v čem do víru velkoměsta se svou paní tenhle sympaťák vyrazil.
Sepraná vínová mikina, která má svá nejlepší léta za sebou, by se skvěle hodila k ohni nebo na pivní slavnosti, do Kongresového centra na premiéru už o poznání méně. Nevylepšily to ani kalhoty, tedy spíše džíny, ani volnočasová taška přes rameno.
I paní Bernardová se mohla s outfitem popasovat o dost lépe, a ne zvolit kousky, které by se hodily do kanceláře nebo na nákup.
Muzikál Děti ráje sice sází na retro pecky z 80. let, to ale nutně neznamená, že se hosté musejí obléknout jako z dobového filmu. Tím, co si vezmeme na sebe, prezentujeme nejen sebe, ale i náš vztah k okolí, úctu k tomu, kdo nás pozval. V tomto případě nejde o výkladní skříň boření konvencí a neotřelých řešení. Ty si bořme v podnikání a u jednacího stolu, když se máme hodit do gala, „čundrcountry“ look by měl jít stranou...
Obléct se slušně a elegantně, to není jen výsadou movitých a „marnotratných“ lidí, co nevědí, co s penězi. Vypadat k světu můžete i v momentě, kdy nezruinujete rodinný rozpočet.
Fotogalerie |