Deniso, před pár dny jste se vrátila z vaší dovolené v Jordánsku. Proč jste letěla zrovna do této destinace a jak jste si dovolenou užila?
Byl to hodně intenzivní zážitek, který bych upřímně nerada opakovala. Hledala jsem destinaci, která mi bude vyhovovat termínově. Navíc jsem chtěla být co nejdéle u moře a aby tam byla možnost hezkých výletů. Jedna z mých dalších podmínek po mém divokém roce také byla, aby tam nelítalo moc Čechů. Bylo mi doporučeno Jordánsko, že to je teď oblíbená destinace. Super moře, skvělé jídlo, úžasné výlety, teplo, málo Čechů. Vycházelo mi to i přesně v termínu, protože tam lítá letadlo jen pondělí. Tak jsem tam letěla a musím říct, že to byla hrozná dovolená. Po třech dnech jsme si říkali, že chceme zpátky domů.
Co vás konkrétně na Jordánsku zklamalo?
Asi jsme si vybrali špatný hotel, protože ty služby absolutně neodpovídaly pětihvězdičkovému hotelu. Jídlo bylo každý den pořád stejné, nemělo ani žádnou chuť a lidé z toho měli různé zdravotní problémy po celou dobu jejich pobytu. Hotel byl špinavý, zaměstnanci byli oplzlí, bylo tam hodně Arabů zvenku, takže celkem divočina. Upřímně jsem se tam docela bála. Zvedla jsem se od bazénu a pokřikovali tam na mě různí lidé, kteří ani do toho hotelu nepatřili. Vůbec nevím, co tam dělali. A navíc tam vystoupilo celé naše letadlo, takže tam bylo hodně Čechů i Slováků a každý den tam probíhala Helenka Vondráčková zhruba čtyřikrát. A vždycky jen píseň Dlouhá noc, protože žádnou jinou ti Jordánci neznají. Ale myslím si, že dovolenou dělá hlavně to, s kým tam jste, a musím říct, že v tomhle směru to bylo super.
S kým jste byla na dovolené?
Se svojí pratetou, která je v super formě a je s ní strašná sranda, takže to bylo úplně boží. A i ti Češi, kteří tam byli s námi, byli hrozně fajn. Navázali jsme tam spoustu obyčejných a lidských přátelství.
Na letišti vás čekalo krásné překvapení od vašich přátel. Zažila jste někdy něco podobného?
Jednou jsem měla jako překvapení narozeninovou oslavu, ale zdaleka to nebylo v takovém měřítku. Ale to, že by to bylo až takhle pompézní a taková skvělá ostuda, se mi ještě nestalo. To přivítání bylo skutečně boží. Miluji svoje kamarády, jsou stejně střelení jako já, jdou do každé srandy a neřeší, kdo si bude o tom co myslet. Dělají to pro mě a vědí, že to ocením. A fakt musím říct, že mě to dojalo, až jsem z toho brečela.
Ještě před dovolenou jste vyrazila na čtyři dny do Karlových Varů na filmový festival, kde jste obrážela hodně večírků. Užíváte si teď single život nebo jednoduše vnímáte KVIFF jako jednu velkou párty?
Není to ani jedno, i když chápu, že to tak zvenku může vypadat. Každý rok jsem od září do června velmi zaneprázdněná, protože natáčím a hraji v divadle, takže mi nezbývá moc času ani energie na to se jít někam bavit. Ve Varech jsem se po delší době setkala s kamarády, chodili jsme do baru, ale ani jsme nepotřebovali popíjet. Mně stačilo tančit a být s těmi lidmi. Už jsem z těch brutálních kaleb vyrostla. Jednak mám pocit, že se to k ženě mého věku nehodí, a také si myslím, že se to nehodí ani do těch Varů. Myslím si, že to je pořád festival o filmech a setkávání s lidmi z branže, které během roku příliš nepotkáváte. Můžete si s nimi povídat a nemusíte u toho mít čtyři promile.
Denisa Nesvačilová v Karlových Varech
