Vy si z nás už snad musíte dělat legraci, tak nějak by se dala shrnout reakce odborné i laické veřejnosti na (již další v řadě) skandál ohledně hlasování v anketě hudební popularity Český slavík Mattoni. Už poněkolikáté si cenu za první místo v kategorii Skupina odnesla kapela Kabát, jenže radost všech členů formace včetně frontmana Josefa Vojtka netrvala dlouho.
Agentura Musica Bohemica, která anketu pořádá, vydala v neděli ráno prohlášení, že kapele Ortel, jež v kategorii Skupina skončila druhá, odebrala hlasy, protože podle agentury došlo k porušení pravidel jakési jí nastavené a blíže neupřesněné fair play.
„Porušení fair play spatřuje organizátor především v obsahu široce sdíleného profilu Tomáš Ortel Českým slavíkem 2017. Vyzývá se zde k zapojení do organizované akce, aby se stal zlatým slavíkem. Tedy nikoli, aby lidé posílali hlasy podle svého skutečného názoru, ale aby se hlasující zapojili do akce za určitým cílem a získávali pro něj další osoby a fankluby,“ uvedli zástupci agentury Musica Bohemica.
A nastalo velké mrzení. Tomáš Ortel, lídr kapely Ortel, jenž o o slavíka bojoval v kategoriích Skupina a Zpěvák, se nechal slyšet, že je za tím jen jediný cíl, a to poškodit jeho samého a jeho kapelu. Větší rozčarování se pak asi odehrálo uvnitř kapely Kabát, která si uvědomila, že první v hlasování možná tedy ani nebyla a Zlatého slavíka tak dostala zcela neoprávněně.
Na pořadatele hudební ankety se to tak valí ze všech stran, a jak již víme z minulosti, krizový management není zrovna jejich silná stránka.
Katastrofa jménem Řezník
V roce 2013 řešil celý showbyznys a pohoršená veřejnost naprosto neuvěřitelnou aféru, kdy byl jako Hvězda internetu ve Slavíku hlasováním vynesen raper Řezník, občanským jménem Martin Pohl, jenž se umělecky věnuje žánru horrorcore (je to stejná tvůrčí činnost, jíž se ve svých raných dobách zabýval i oceňovaný raper Eminem, například v songu nazvaném Kim, pozn. redakce). Organizátoři neměli vůbec tušení, kdo Řezník je, a když pak zjistili, co dělá za „umění“, zbaběle ho z hlasování vykopli a finanční odměnu 100 tisíc korun za toto umístění raději dali Johnymu Machettovi.
Na základě tohoto jejich nedemokratického a nadto naprosto hanebně vysvětleného, respektive zmateně a nelogicky obhájeného rozhodnutí začali někteří čeští umělci celou anketu bojkotovat a jiní ani na předávání ten rok vůbec nepřišli. Sám Řezník si to s organizátory vyřídil v mnoha svých dalších nahrávkách.
Zdálo se tedy, že po tomhle obřím incidentu, který povážlivě rozkýval už tak chatrnou bárku, na níž se slavičí pověst veze, si Musica Bohemica dá na možné problémy s hlasováním pozor.
Bohužel nikoliv.
Jejich prohlášení o porušení jakési fair play v případě kapely Ortel totiž zvedlo ze židle nejen samotné výherce a hodně, opravdu hodně naštvané hlasující fanoušky, ale i tu část veřejnosti, která jinak monitoruje tuto anketu bez osobního interesu – hudební novináře a hudební manažery.
Například na serveru iDNES.cz se upřímně rozsoptil novinář Václav Hnátek, jenž si ve svém komentáři ťuká znechuceně na hlavu, můžete si přečíst zde, pro server Expres zase kroutili hlavou námi oslovení manažeři.
Jste sloni v porcelánu a ohýbáte pravidla!
„Vyjádření agentury Musica Bohemica k odebrání hlasů kapele Ortel je nešťastný krok. Když už mám nějakou anketu, je jasné, že se každý bude snažit o to, aby dostal co nejvíce hlasů,“ podivuje se Lukáš Rychtařík, majitel hudebního vydavatelství Championship Music, které zastupuje třeba Bena Cristovaa nebo Davida Kollera. „V jejich vyjádření jde o to, že by lidé měli hlasovat podle svého skutečného názoru, ale v čem teda konkrétně popírají tu vůli lidí? Každý účastník hlasování se rozhoduje svobodně a jen podle své vůle. Celé jejich vyjádření je špatně, jsou jak sloni v porcelánu.“
S tímto názorem souhlasí i Antonín Milata, spolumajitel a spoluzakladatel vydavatelství RedHead Music, pod nějž patří například Adam Mišík nebo Voxel.
„Předně je za mě důležité říct, že Ortel by v té soutěži neměl být, je to kapela s neonacistickými vazbami podporující nebezpečné tendence v české společnosti,“ říká Milata. „Pořadatelé měli Ortel ze soutěže vyřadit už dávno, nicméně pakliže je v soutěži nechali a nyní jim chtějí sebrat hlasy proto, že nějakým způsobem oni nebo jejich fanoušci žádali o podporu, tak to nedává absolutně smysl,“ připojuje se Milata ke svému kolegovi Rychtaříkovi a kritikou na Slavíky nešetří ani v nejmenším.
„Organizátoři Slavíků si pravidla ohýbají podle toho, jak se jim to hodí, vzpomeňme třeba na případ Řezník. Fanoušci logicky vždy dělají všechno proto, aby jejich kůň vyhrál, na druhou stranu Slavík je soukromá anketa, a tak si pořadatelé mohou dělat, co chtějí. Jediné, nad čím se dá polemizovat, je způsob, jakým bylo o hlasy žádáno, tedy že fanoušci Ortela chtěli na druhé a třetí místo dát neznámé umělce, aby neohrozili počet hlasů. To je diskutabilní,“ připouští Milata.
A jak se k další slavičí aféře staví hudební a lifestylová novinářka Adéla Vedralová?
„Viděla jsem spoustu výzev na Facebooku i v médiích během rozhovorů, například Lucie Bílá sama řekla, že by si přála dvacátého slavíka. Marek Ztracený vyzýval, aby mu posílali hlasy. Čili jednání některých interpretů bylo určitě návodné. Já sama na tom nevidím nic špatného, regule Slavíka neupravují a neomezují, jakým způsobem by mělo docházet k propagaci,“ podporuje svým vyjádřením tvrzení Antonína Milaty, který pořadatelům vyčítá ohýbání pravidel.
„Ten systém propagace je na každém umělci, kdyby si někdo stoupl na náměstí, je to také v pořádku. Problém bych viděla tehdy, kdyby se v televizi nebo v rozhlase objevovaly placené spoty, ale výzva k hlasování je právo každého umělce, nebo toho, kdo je zastupuje, a to, jak kdo promuje sebe nebo svoji kapelu v soutěži, je každého věc,“ uzavírá novinářka.
Skrytý význam hudební ceny za oblíbenost
Jak tedy celou tuto aféru s odebíráním hlasů za porušení nedefinované a nevyjasněné fair play chápat a má vůbec nějaké podprahové významy, které by vám neměly uniknout?
Jeden zásadní by tu byl, a to zejména ve společenské ozvě ohledně pověsti samotné kapely Ortel, která bývá označována za xenofobní a neonacistickou. Je totiž možné, že kapela Ortel a samotný Tomáš Ortel by pro počet hlasů, jehož skutečnou výši neznáme, protože byl pořadatelskou agenturou snížen, získali nejen první místo za kapelu a zpěváka roku, ale možná i za absolutního vítěze.
A bylo by společensky odpovědné, aby hudební uskupení vyvolávající neustálou diskusi a kontroverzi bylo výsledkem hlasování lidu dáno za prvotní vzor české umělecké scény a hlavně politického názoru? Je vůbec možné ustoupit základům svobodné volby natolik, že by kapela s mizernou pověstí mezi hudebními publicisty, kteří nejčastěji žehrají na jejich primitivní hudbu a omezený jazyk, brala hudební cenu nejvyšší a nejsledovanější?
My na tyto otázky také neumíme odpovědět, ale dovedeme si představit, jaké nálady a pohoršení by vyvolal zejména mezi umělci, kteří se ankety aktivně účastní, fakt, že například hudební a dnes i morální autorita v podobě Karla Gotta by nedostala svou pravidelnou cenu zejména poté, co Mistr překonal velmi závažnou nemoc, jeho nynější slavík tak může být i oceněním od lidí za statečný boj o vlastní zdraví.
Otázka tedy asi nestojí na tom, zda Ortel porušil nebo neporušil neurčité pravidlo jménem fair play, které sama pořádající agentura ani neumí správně vyložit, ale zda je zainteresovaná veřejnost připravena tolerovat ne tak ani změnu, ale politickou kontroverzi oslovující masy. A zda si to Musica Bohemica nechce jednoduše s umělci „rozházet“.
To je nejspíš ten čert na zdi, jehož se pořadatelé Slavíka bojí nejvíc. Jen to prostě nechtějí říct nahlas.
Fotogalerie |