Známe ho jako kapitána Ořecha z Černých baronů (1992), štamgasta ze seriálu Hospoda či rostlináře Vovese z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny, zahrál si i v televizním seriálu Arabela.
Přitom byl především divadelním hercem, jeho herečtí kolegové na něj však zrovna v dobrém nevzpomínají. Ve stáří a především po smrti své manželky totiž ztratil poslední zbytky radosti a stal se z něj morous.
Hercem se stal omylem
Bronislav Poloczek, jak napovídá jeho jméno, měl polské kořeny. I když si přál studovat přírodní vědy, kvůli otci, jenž za druhé světové války bojoval v anglické armádě, mu to nebylo umožněno a osud ho zavál k herectví.
Po studiích brněnské JAMU začínal na divadelních prknech jako kulisák, až později začal s hraním. Podle bývalých kolegů mu šly role jak komediální, tak vážné, a proto není divu, že to nakonec dotáhl až na činoherní scénu Národního divadla. Tam vytvořil na čtyři desítky rolí!
Ačkoliv ztvárnil tolik divadelních postav, diváci ho mají spojeného hlavně s televizními rolemi. Bronislav Poloczek si zahrál ve více než osmdesáti titulech, nejbohatší je pak jeho seriálová tvorba.
V Ulici už byl morous
Zahrál si ve filmu Zlatí úhoři, v komedii Jak dostat tatínka do polepšovny, v muzikálu Rebelové, v seriálech Arabela, Rumburak, Létající Čestmír, Život na zámku či v novácké Hospodě, kde mu parťáky dělali například Jiří Menzel nebo Jan Kanyza. Hrál také v nekonečném seriálu Ulice.
Právě někteří herci z Ulice na Poloczka nevzpomínají zrovna v nejlepším. Například Václav Svoboda alias Lumír Nykl, jemuž Poloczek hrál otce, na něj vzpomíná jako na morouse.
„Vždycky sežral půl igelitky prášků, byl hypochondr, a pak na všechny řval,“ tvrdil o Poloczkovi Svoboda.
Ztvárnil sice desítky divadelních rolí, lidé ho ale znají hlavně z televize.
Na vině bylo chátrající hercovo zdraví a především smrt manželky Zdenky.
„Smrt jeho paní ho velice ranila. Stal se poté trochu nabručeným samotářem, ale všichni jsme to samozřejmě respektovali. I tak jsem ho měl rád a docela často ho obsazoval,“ prohlásil režisér Václav Vorlíček, který Poloczka obsadil v roce 2011 do filmu Saxána a Lexikon kouzel.
To byl zároveň poslední film, v němž se Bronislav Poloczek objevil.
Ztvárnil sice desítky divadelních rolí, lidé ho ale znají hlavně z televize.
Poslední roky života pro něj nebyly žádný med. Stále více ho sužovaly zdravotní problémy, prodělal infarkt, mrtvici, a jak to tak už bývá, život ho už nebavil.
„Žil jsem celý život ze dne na den. Od té doby, co mi zemřela manželka, mě už nic nezajímá. Už nechci ani hrát. Nic už neplánuju. Čekám jen na smrt. Jsem starý,“ říkával v té době Bronislav Poloczek.
Na sklonku života Bronislav Poloczek rezignoval na život.
Na začátku roku 2012 prodělal Bronislav Poloczek infarkt a pár dní nato ve svých dvaasedmdesáti letech zemřel.
Fotogalerie |
33
26
13
12
12
11
