Už od svého dětství po ničem jiném Blanka Bohdanová netoužila víc než po kariéře herečky. Měla umělecké nadání, ráda se předváděla, uměla lidi bavit a všechny dokázala rozesmát, přesto se něco takového jejím rodičům nelíbilo, i když odmala hrála divadlo. Ani studium keramiky, které bylo druhou Blančinou volbou, jí nedovolili. Nakonec ji přemluvili ke studiu plzeňské obchodní akademie s ohledem na to, že Blanka studovala zrovna v době, kdy probíhala druhá světová válka a mít takové zaměstnání byla jistota.
Když válka skončila, srdci už nedokázala poručit. Vydala se do Brna, kde začala studovat JAMU. Profesoři z ní údajně byli nadšeni, že takový talent dlouho neviděli. A herečka konečně začala žít svůj sen.
Kamarádství s Kemrem a Hrušínským
Po absolutoriu v roce 1951 získala své první divadelní angažmá a strávila ho v oblastním Východočeském divadle Pardubice. To jí nakonec bylo malé. Chtěla do velkého světa, který byl v Praze, nechtěla hrát jen po oblastních divadlech, ale zkusit nejslavnější česká prkna, co znamenají svět.
Což se jí nakonec povedlo a z Blanky Bohdanové se stala hvězda Národního divadla.
Blanka Bohdanová slavila 90. narozeniny ještě ve skvělé formě.
Tam se dostala mezi věhlasnou hereckou elitu, kde hned zapadla do party a začala se kamarádit s Rudolfem Hrušínským (✝73) a Josefem Kemrem (✝72), který dokonce založil Klub obdivovatelů BB. Kolegové ji milovali především kvůli tomu, že si na nic nehrála a dokázala si udělat legraci i sama ze sebe.
Bohužel kvůli své prořízlé puse se dostávala hodně často do problémů a nelíbilo se to zejména komunistickým pohlavárům, když jim nešla na ruku. Především v době normalizace musela čelit řadě profesních zákazů a její tvář ve filmech byla nežádoucí.
Přísný zákaz od komunistů
V televizi tak přísný zákaz neměla, režiséři se snažili jimi oblíbenou herečku prosazovat do seriálů a svých pořadů, ale v 70. letech nabídek stále víc a víc ubývalo.
A právě v té nejtěžší době, kdy nemohla pracovat jako herečka a nesla to těžce psychicky, začala malovat obrazy. Pomáhalo jí to oprostit se od křivdy, která se jí děla, a pomáhalo jí to udržet se nad vodou, aby nezanevřela na život.
Maminkou ve 42 letech
Na tu dobu, v níž vyrůstala, se stala rodičem opravdu v hodně pozdním věku. V dnešní době by se nad tím nikdo nepozastavil, ale za socialismu, kdy holky rodily hned po střední škole, Blanka byla opravdu „stará“ máma.
Blanka Bohdanová měla syna po čtyřicítce.
Na vernisáži zazpívala i vnučka Blanky Bohdanové.
Syn pochází z jejího druhého manželství s (o osmnáct let) mladším režisérem Vladimírem Kavčiakem (72), za něhož byla provdaná osmnáct let.
O rodiče se starala až do jejich smrti
Blanka měla výborný vztah s rodiči. I když jí nejdříve rozmlouvali kariéru herečky, nakonec to byli právě oni, kdo byli jejími největšími fanoušky. Blančina maminka byla nesmírně krásná žena, která držela krok s módou, a otočil se za ní každý muž. Je tedy jasné, po kom Bohdanová podědila svou pohlednou tvář a styl.
Oba těžce nesli, když se v sedmnácti letech osamostatnila a odjela z Plzně.
„Myslím, že jsem byla příkladná dcera. Oba rodiče jsem dochovala ve své domácnosti, a to až do jejich konce. Udělala jsem maximum. Ale teď teprve vím, co asi čekali, že udělám navíc,“ svěřila se herečka v rozhovoru pro Český rozhlas.
Sama nechtěla být nikomu na obtíž, ještě v 90. letech bydlela sama, malovala, pořádala vernisáže, kam ji vždy doprovázel syn a vnučka, pro svou rodinu by dýchala, ale nechtěla, aby s ní měli potíže, proto se snažila být vitální, jak to jen šlo.
Bohužel čas nikdo nezastavíme a v úctyhodných 91 letech nás navždy opustila i tato skvělá umělkyně, která se nebrala vážně a nechtěla nic víc než dělat radost ostatním.
Fotogalerie |
