Berenika Kohoutová není prototyp herečky, kterou ráno postavíte do kouta, řeknete: Čekej, a večer si ji tam vyzvednete. To není její styl. Nejde vyloženě proti proudu a neprovokuje na každém kroku, zároveň nebudí dojem, že vám všechno odkýve.
I díky svému obličeji, který může být možná některým lidem trochu protivný, se do povědomí diváků dostala mnohem rychleji a lépe než řada jejích kolegyň a kolegů.
Čtenáři hlasovali do 23:30 pátek 27. března 2020. Anketa je uzavřena.
72
43
41
41
34
34
Nebojí se ozvat, když se jí něco (ne)líbí, umí v pravou chvíli pochválit, udělat si ze sebe legraci, přiznat slabiny. Je to taková „normální“ holka, přičemž normální je v tomto případě ta největší lichotka.
Ona mě prostě baví, zní na její adresu nejeden komentář na sociálních sítích. Kohoutová evidentně dokáže zaujmout proto, že se nepustila na vlnu kazatelství nebo reklam na Instagramu a jediné, co servíruje, je její chuť si žít život.
I když si mnozí v českém showbyznysu myslí, že jejich humoru nemůže nic konkurovat a na piedestalu vtipnosti se staví velmi vysoko, skutečnost je často velmi tristní a smutná. V tomto ohledu má Berenika čisté svědomí.
Svůj smysl pro humor nikomu nevnucuje, nabízí ho ve stylu Ber, nebo nech být. Navíc skutečně vtipná je. Má tu výhodu, že na humoru a priori nestaví svou existenci, je vtipná tak nějak mimochodem, miluje ironii i sarkasmus.
Vtip a nadsázka nechybí ani její nové desce Holka roku, na které posluchači najdou i její megahit Dělám stojky. Ten má na YouTube 7,5 milionu zhlédnutí...
To, s čím by jiný pohořel, jí se vydaří na jedničku. Nápady jí nechybí, stejně jako odvaha k jejich realizaci. Jde si za svým, i za cenu dílčích neúspěchů, nebo toho, že nebude hned za hvězdu. Nevadí jí si na úspěch počkat a vystoupat si k němu postupně.
I když o sobě říká, že není moc dochvilná a kolegy občas šponuje tím, že přijde třeba do divadla na poslední chvíli, stíhá toho poměrně dost. Je dost vytíženou hvězdou ve Studiu Dva, kromě toho zazářila v seriálech Ulice a Ordinace v růžové zahradě nebo Dabing Street.
„Máme to štěstí, že se nám spolu strašně dobře a rychle tvoří. Na hudbu, která mě inspiruje a okamžitě mi hodí nápad, což Jirkova hudba je, dokážu napsat text během deseti minut. A potom už to spolu jen došperkováváme, pijeme čaje a jíme,“ uvedla Berenika na adresu Jiřího Buriana, který na albu Holka roku obstaral hudbu, zatímco ona se podepsala pod všechny texty.
Přichází po fenomenálním úspěchu hitů Dělám stojky a Holka roku, Kohoutová na něm pracovala téměř rok a půl.
Kohoutové nelze upřít ani to, že se umí obklopit správnými lidmi, kteří jsou jedním z tajemství úspěchu.
Berenika je ideálním příkladem toho, jak slavný rodič může pomoct a škodit zároveň. Díky slavným rodičům přičichla k herectví už v dětství, divákům se však víc představila až v cyklu Soukromé pasti, v hojně diskutovaném díle Tatínkova holčička, kde hrála nevlastní dceru Miroslava Etzlera, který ji sexuálně zneužívá.
Moc jí naopak nepomohlo, když Irena Obermannová vytáhla románek s Václavem Havlem, což jí část veřejnosti měla dost za zlé. Kohoutová se zachovala jako správná dcera a matku ani plamenně nehájila, ani ji nelynčovala. Každý má právo na svůj život, do kterého mu ostatní mohou mluvit, on si vždy udělá co bude chtít.
„Dlužím vám spoustu odpovědí! Deska vyjde v průběhu listopadu! Bude na ní jedenáct věcí, každá dost jiná, ale všechny skvělý. Hrát budeme od jara! Takže léto už i nějaký fesťáky, budu se vás snažit informovat, ale od jara za sebe neručím, co se týká inteligence a organizace,“ směje s ohledem na narození prvního potomka a následnou pauzu.
„Hrát divadlo taky budu! Jistý je, že budu mít pauzu od prosince pár měsíců. Pak ráda naskočím zpátky, i když zatím nevím, s jakou intenzitou. Alternace na Saxanu, 4 sestry i Brouka v hlavě mám, na Šíleně smutnou princeznu jen dočasný záskok. A v létě pak zase Starci,“ přemýšlí nahlas.
Jisté je, že role matky Berenice vynese další fanoušky navíc, protože už pro ně přestane být jen tou drzou holkou...
Fotogalerie |
