Jsme na nábřeží v Ústí nad Labem, pozvolna se stmívá. „Tady to mám nejradši. Vezla jsem sem Ondru na vozíku, když už na tom byl špatně. Chtěla jsem, aby se naposledy dotkl vody v řece,“ vypráví Eva Buchtelová, zatímco kolem ní pobíhá pes jménem Buchtič. Osmnáctiletá dcera Johanka prý chtěla psa odmalička. „Ale až po Ondrově smrti jsem řekla: Tak dobře.“
Najednou začal kašlat krev. Myslel si, že mu praskla nějaká cévka. Také se hodně zadýchával, objednala jsem ho tedy na vyšetření do nemocnice.