Co poškozená žena přesně tvrdí? Že ji měl před 15 až 20 lety opakovaně bít, pálit cigaretou, ponižovat, mířit na ni zbraní, manipulovat a minimálně jednou znásilnit. Detailní výpověď, která zní děsivě a v mnoha lidech vyvolává mrazení. A v jiných zase skepsi.

Turek: mučitel, nebo oběť?

Filip Turek okamžitě reagoval. Nejprve stylem, který připomínal cynickou zpověď: „Promiskuitní bohužel ano… Zlomená srdce bohužel ano… Trestný čin? Rozhodně ne.“ Následně začal tvrdit, že jde o cílenou dehonestační kampaň před volbami, kterou proti němu vedou bývalá partnerka a aktivistická politička Stranu zelených. V rozhovoru pro Expres.cz Turek dodal, že prý ztělesňuje všechno, co jeho expřítelkyně nenávidí: „mužství, svobodu, auta.“

Na druhé straně je žena, která mlčela skoro dvě dekády. Až teď, v době kdy se Turek uchází o důvěru veřejnosti, promluvila. Trestní oznámení podala už loni, zveřejnění přišlo až nyní. Ve chvíli, kdy se na billboardech objevuje Turkova tvář a jeho hlas rezonuje mezi voliči.

Trestní oznámení není verdikt

Tato obvinění jsou mimořádně vážná. Oznamovatelka ve své výpovědi detailně popisuje útrapy, fyzické útoky i znásilnění. Jde o události, které si většina z nás nedokáže ani představit. Stejně obtížné je přijmout představu, že by si někdo něco takového vymyslel. Zároveň je velmi neobvyklé, aby k podobnému jednání docházelo mezi šestnácti- či sedmnáctiletými partnery a aby takový vztah trval téměř pět let. Nejde o pokus výpověď zpochybnit, ale o upozornění, že celý případ si zaslouží mimořádně citlivý přístup a důkladné prověření. Nic z toho nechceme předjímat. Jen připomínáme, že v tomto případu nebude jednoduché dopátrat se pravdy.

Celá věc ale má i právní rovinu, která je pro laika zásadní: pokud je skutek promlčený, policie případ prošetřuje, ale nikdy neskončí u soudu. Policie musí případ přijmout, vyslechnout poškozenou, podezřelého, případné svědky , a pak jej dle § 159a odst. 1 trestního řádu prostě odloží. Turek se tedy nemá kde očistit. Nemá šanci. Stejně tak oběti nezíská spravedlnost. Obžaloba nebude, soud nebude. Jediný způsob, jak by se mohl Turek bránit, je podat trestní oznámení na křivé obvinění , ale pak se důkazní břemeno přehoupne na něj. Bude to on, kdo bude muset dokazovat, že „před patnácti až dvaceti lety něco neudělal“.

A to je přesně ten moment, kdy si říkáte: je tohle ještě spravedlnost, nebo už jen systémová past?

Proč se to děje právě Turkovi?

Filip Turek je ideální cíl. Je to muž, který se proslavil extrémní jízdou 300 km/h po dálnici (a lživým tvrzením, že šlo o Německo), chlap s mikinou s číslem 88, se zájmem o zbraně a nacistické symboly. Macho. Takový typ politika budí silné emoce. Část společnosti v něm vidí neřízenou střelu a arogantního frajera. Jiní v něm vidí odvážného týpka mimo obvyklý standard politiků, který říká věci na rovinu.

A přesně tato polarizace teď funguje jako filtr. Kdo Turka nesnáší, už ho dávno odsoudil. Kdo ho obdivuje, už má jasno, že je to spiknutí.

Rychlíková a role médií

Apolena Rychlíková patří k nejviditelnějším tvářím české levicové publicistiky. Její článek o Feriho obětech v A2larmu před lety spustil lavinu, která skončila u soudu a rozsudkem. Teď vydala další závažný text. Tentokrát mimo rámec běžného publicistického stylu. Sama uvedla, že jde o mimořádný krok. Page Not Found tak poprvé vstoupil na pole investigativy, které jinak patří zavedeným redakcím.

Co ji k tomu vedlo? Snaha dát hlas ženě, která tvrdí, že byla roky týrána. Možná přesvědčení, že „velká“ média by příběh Turkovy expartnerky ignorovala. Ale zároveň nelze nevidět, že Rychlíková je názorově silně vyprofilovaná. A že i když článek postavila na trestním oznámení a výpovědi ženy, pracuje s tematikou, která polarizuje. A hlavně , která rezonuje ve chvíli, kdy se počítá každý hlas.

Veřejnost? Vražedná polarizace

Na sociálních sítích se rozjela klasická válka. Feministky versus antifeministi. Aktivistky versus motoristé. Levice versus pravice. A pravda? Ta už je někde na dně vlákna mezi capslockem a memy.

Jedni chtějí, aby Turek okamžitě odstoupil. Že prý tak vážně obviněný člověk nemá ve veřejném prostoru co dělat. Druzí ho brání: že je to účelová snaha zničit úspěšného muže, že je to další útok z dílny pražské kavárny, že na každého chlapa si dneska někdo něco vymyslí.

V téhle atmosféře ale nelze mluvit o spravedlnosti. Jen o dojmech. A přitom tohle je právě chvíle, kdy bychom měli všichni zmlknout a nechat pracovat systém.

Tragédie bez vítězů

Tahle kauza je tragická v každém scénáři. Pokud se potvrdí, co tvrdí oznamovatelka, bude to devastující obžaloba nejen jednoho muže, ale i systému, který jí nedokázal pomoct dřív. Pokud se prokáže, že si to vymyslela, zničí to život nejen Turkovi, ale také důvěru v každou další oběť, která se někdy rozhodne mluvit.

A to je důvod, proč by se měli ztišit i všichni ti, co mají jasno. Protože v tomhle příběhu není nikdo, kdo by mohl vítězně zvednout prapor. Jen lidé, jejichž životy visí na tom, jestli jim někdo uvěří , nebo ne.

A ještě něco osobního.

Tímhle komentářem nechci Filipa Turka nijak omlouvat. Upřímně – sám jsem si z něj opakovaně dělal legraci a kladl si otázku: čím se vlastně živil, než vstoupil do politiky? Šmelil drahá auta s Chladem? Nikdo pořádně neví, jestli něco umí, jestli je lídr, nebo jestli má vůbec předpoklady pro velkou politiku.

Na druhou stranu vedle Petra Macinky na sebe vzal zodpovědnost, stal se tváří a tím pádem i terčem. Lidi dráždí svými macho obleky, pilotkami, drahými auty a doutníky. Ale ani to nestačí k tomu, abychom ho odsoudili dřív, než vůbec padne obžaloba.

Chci, abychom byli spravedliví. Abychom nehodnotili podle toho, jak nám je někdo sympatický, ale podle toho, co víme. A co nevíme. V téhle kauze totiž nevíme skoro nic jistého. Proto bychom měli nechat promluvit systém , policii, státní zastupitelství, případně soud. Ne lajky, retweety a statusy.

Lynč je snadný. Spravedlnost těžká. Ale právě proto stojí za to s ní začít.

Fotogalerie 9 fotografií