„Naše rodina bude trpět celý život a Natálka především. (...) Řekla jsem jí to a má strach,“ prohlásila Anna Siváková po rozhodnutí soudu propustit Václava Cojocaru a Iva Müllera na svobodu už po čtrnácti letech.
Už předtím se nechala slyšet, že dcera na tom není vůbec dobře a psychologové si s ní nevědí rady. Natálka se prý bojí lidí a těžko navazuje kontakty mezi vrstevníky.
Po propuštění dvou žhářů se na několik dní stáhla i ze sociálních sítí, kde jinak s přáteli komunikuje. Pak ale přidala fotografii s emotivním popisem toho, co prožívá.
„Nikdo nemůže říct, že přeháním, protože jen já vím, jak moc to bolí,“ napsala Natálka.
Těžko říct, zda se její slova týkala strachu, který v souvislosti s nejnovějším vývojem kauzy prožívá, nebo mluvila o bolesti fyzické. Nadále má totiž problémy s kůží. Ta umělá jí musí být pravidelně vyměňována, protože nedokáže růst zároveň s tělem dospívající slečny. Jedná se přitom o bolestivý proces.
Natálka se snaží žít jako docela obyčejná dospívající slečna. Jizvy na těle ale připomínají hororovou noc, kdy se stala obětí vítkovských žhářů.
Zároveň se ale Natálka snaží na všechny útrapy zapomenout. A jak se zdá, prožívá zřejmě i první lásku, i když není úplně jasné, zda šťastnou.
„Baby, až bude končit svět, já budu s tebou,“ vzkázala o dalších pár dní později neznámému chlapci.
Fotogalerie |
