Smutnou zprávu oznámil jeden z lidí, kteří s ním prožili jeho nejslavnější rozhlasová léta, Pavel Hájek alias Doktor Buben. „Dnes odešel do moderátorského nebe můj parťák z Evropy 2 Luděk Hrzal. Nezapomenu na tebe,“ rozloučil se s dlouholetým kamarádem.

Hrzal podle dostupných informací zemřel v Praze. Poslední přibližně čtyři roky jeho života poznamenala vážná nemoc a v závěrečné fázi už byl v paliativní péči. Jeho odchod přichází navíc necelých devět měsíců po smrti dalšího výrazného hlasu Evropy 2 Patrika Hezuckého, s nímž Hrzala spojovala nejen práce, ale i dlouhé roky společných vzpomínek.

Dcera mu dala šanci na nový život

Hrzalův boj s nemocí začal na konci roku 2022, kdy mu lékaři diagnostikovali leukémii. Léčil se v pražském Ústavu hematologie a krevní transfuze a jednou z možností, jak nemoc porazit, byla transplantace kostní dřeně. Původně vybraný dárce z registru ale onemocněl a situace se rázem dramaticky změnila.

Do příběhu tehdy vstoupila Hrzalova dcera Lucie, která se stala jeho dárkyní. Později popsala telefonát, při němž se dozvěděla, že právě ona má otci kostní dřeň darovat. „Dárce vašeho taťky onemocněl. Musíte darovat vy,“ vzpomínala na chvíli, která ji rozplakala.

Luděk Hrzal s dcerou Lucií, která mu darovala kostní dřeň.

Ani v téhle situaci ale rodina neztratila humor. S otcem si podle jejích vzpomínek dělali legraci, že po transplantaci už se jí nikdy nezbaví, protože v sobě bude mít doslova část své dcery. Transplantace proběhla v roce 2023 a Hrzal začal svůj život symbolicky počítat znovu od začátku.

Měsíc po zákroku například psal, že jsou mu vlastně teprve „jeden měsíc“. Nemoc před veřejností neskrýval, sdílel fotografie z nemocnice a o léčbě mluvil otevřeně. Nějaký čas se zdálo, že těžká terapie přinesla naději a že by se Hrzal mohl znovu vrátit k normálnímu životu.

Leukémie se bohužel vrátila

Nemoc se však později vrátila a zdravotní stav někdejšího moderátora se začal zhoršovat. Letos už byly podle lidí z jeho okolí možnosti další léčby velmi omezené a Hrzal přešel do paliativní péče. Jeho kamarád a spoluautor jednoho z posledních velkých projektů Libor Šprysl na jaře otevřeně mluvil o tom, že lékaři už nemají mnoho dalších cest, jak nemoc zastavit.

Hrzal ale ani v této fázi úplně nezmizel ze života svých přátel. Naopak se ještě dokázal sejít s lidmi, kteří ho provázeli velkou část kariéry, a letos 25. dubna oslavil své šedesáté narozeniny. Nebyla to komorní oslava v úzkém rodinném kruhu, ale velké setkání jeho přátel a kolegů.

Dorazit měly stovky lidí z hudebního a mediálního světa. Nechyběl jeho dlouholetý kamarád Roman Holý, Matěj Ruppert, Miloš Pokorný, Monika Marešová a řada dalších známých osobností. Ruppert Hrzalovi na oslavě zazpíval a podle lidí z jeho okolí bylo setkání velmi emotivní, protože hosté dobře věděli, v jak vážném zdravotním stavu se jejich kamarád nachází.

Luděk Hrzal, Uwa Vanik

Ještě pár dní před smrtí myslel na ostatní

Silný detail přinesly i úplně poslední dny Hrzalova života. Ještě několik dní před smrtí na sociálních sítích sdílel výzvu Ústavu hematologie a krevní transfuze k darování krve. Doplnil ji svým typickým černým humorem poznámkou: „Upírům vstup zakázán.“

Nebyla to přitom náhlá aktivita člověka, kterého vlastní nemoc přivedla k tématu dárcovství. Hrzal k darování krve vybízel veřejnost dlouhodobě a tématu se věnoval už v minulosti. Je proto symbolické, že člověk, jehož život v posledních letech závisel na hematologické léčbě a transplantaci kostní dřeně od vlastní dcery, ještě krátce před smrtí připomínal ostatním, že jejich krev může někomu zachránit život.

Jeho osobní příběh je ale mnohem delší než poslední roky strávené bojem s leukémií. Začal dávno před nemocnicí, dávno před Evropou 2 a vlastně ještě předtím, než Hrzal vůbec tušil, že se jednou jeho hlas stane známý tisícům posluchačů.

S Romanem Holým hráli už jako kluci

Luděk Hrzal se narodil 25. dubna 1966 v Sušici a hudba ho provázela prakticky od mládí. Už ze školních let se znal s Romanem Holým, pozdějším zakladatelem J.A.R. a Monkey Business. Kolem roku 1983 dali se spolužáky dohromady punkovou kapelu s nezapomenutelným názvem Ďáblovi soustružníci.

Později se jejich hudební směřování posunulo k nové vlně a vznikla kapela Bossanova. Hrzal v ní zpíval, Roman Holý zpíval a hrál na kytaru a sestavou v různých obdobích prošli také další lidé, kteří se později prosadili v české kultuře, například Václav Kopta nebo Petr Malásek.

Jako DJ začal Hrzal profesionálně pracovat už v roce 1986. Když tedy po listopadu 1989 začala v Československu vznikat nová soukromá rádia, nepřišel k mikrofonu jako úplný nováček. Hudbou žil řadu let, znal ji a uměl ji předávat lidem, což se pro jeho další kariéru ukázalo jako zásadní.

Luděk Hrzal

Noční můra Evropy 2

Osudovým rádiem se pro něj stala Evropa 2, s níž bude jeho jméno spojeno především. Hrzal patřil k její rané generaci a vysílal ještě v době, kdy stanice sídlila v pražské Celetné ulici. Kolegové mu začali říkat Noční můra Evropy 2, což se postupně stalo jednou z jeho rozhlasových značek.

Noční vysílání tehdy vypadalo úplně jinak než dnešní dokonale naprogramované rádiové bloky. Moderátor seděl několik hodin ve studiu, pouštěl hudbu, komunikoval s lidmi a dělal společnost posluchačům, kteří nemohli spát, pracovali v noci nebo prostě jen chtěli na druhé straně rádia slyšet živého člověka. Hrzalovi přesně takový formát seděl.

S Pavlem Hájkem alias Doktorem Bubnem později vytvořil také pořad Sexíček Live, který skvěle zapadal do atmosféry českých devadesátých let. Posluchači volali do studia a otevřeně mluvili o sexu a tématech, která byla ještě před několika lety prakticky tabu. Právě určitá nespoutanost tehdejšího rozhlasového prostředí pomohla vytvořit fenomén, na který dodnes vzpomínají nejen moderátoři, ale i tehdejší posluchači.

Přivedl do rádia i legendární „Sluníčko Evropy 2“

Hrzal se do historie stanice nezapsal jen vlastním hlasem. Právě on například narazil na Martina Tankweye, původem ze Zairu, dnešní Demokratické republiky Kongo, a přivedl ho do rádia. Z Tankweye se následně stalo legendární „Sluníčko Evropy 2“ se svéráznými předpověďmi počasí, které patří k nejbizarnějším a zároveň nejznámějším vzpomínkám na tehdejší vysílání.

Jeho jméno je spojováno také s počátky kariéry Leoše Mareše, který se později stal největší hvězdou stanice. Hrzal navíc nezůstal pouze u rádia, ale v devadesátých letech pronikl také do televize. Na Primě moderoval hudební pořad S.O.S., kde se v různých obdobích objevovali i Martin Veselovský nebo Pavel Anděl.

Kolem Evropy 2 tehdy vznikla specifická parta lidí, kteří spolu nejen pracovali, ale také trávili velkou část života. Právě osobní vazby mezi prvními moderátory a lidmi ze zákulisí stanice nakonec sehrály velkou roli také v posledních měsících Hrzalova života.

Luděk Hrzal, Patrik Hezucký

Patrik Hezucký mu kdysi předpověděl vlastní slávu

Jedním z členů této rozhlasové generace byl i Patrik Hezucký. Hrzal po jeho smrti vzpomínal na rok 1997, kdy Hezucký na Evropě 2 teprve začínal a připravoval zprávy, zatímco on vysílal v noci. Oba se tehdy potkávali v produkčním studiu a právě z té doby pocházela jedna Hrzalova oblíbená vzpomínka.

Hezucký mu měl při jednom ze setkání sebevědomě oznámit, že ví, že jednou bude hodně slavný. Hrzal mu prý odpověděl, že mu to přeje, a následovala skutečně éra, během níž se z dvojice Leoš Mareš a Patrik Hezucký stalo jedno z nejslavnějších rozhlasových spojení v zemi.

Jejich vztahy ale nebyly jen sentimentální. Hezucký si ze svých kolegů uměl dělat velmi tvrdou legraci a Hrzal nebyl výjimkou. Jeho jméno se například objevilo i v jednom ze známých telefonátů pořadu Mrázek ústředna, což přesně vystihovalo prostředí tehdejší Evropy 2, kde se kolegové dokázali nemilosrdně shazovat a zároveň spolu zůstat přáteli po desítky let.

Po Hezuckého smrti chtěl zachránit společné vzpomínky

Právě smrt Patrika Hezuckého měla Hrzala podle jeho blízkých silně zasáhnout. Uvědomoval si, že postupně odchází generace lidí, kteří byli u vzniku moderního českého soukromého rozhlasu, a s nimi mohou zmizet i příběhy, které nikdy nikdo nezapsal. Obrátil se proto na Libora Šprysla s myšlenkou, že by po jejich generaci mělo něco zůstat.

Výsledkem se stala kniha 88,2 FM – Zrod legendy, která shromáždila vzpomínky lidí spojených s prvními lety Evropy 2. Z projektu, který měl zpočátku velmi osobní rozměr, se postupně stala kronika doby, kdy se rádio tvořilo bez sociálních sítí, bez dnešních marketingových pouček a často metodou pokus omyl.

Pro Hrzala měla kniha ještě jeden význam. Už věděl, že jeho vlastní zdravotní situace je vážná, a chtěl po sobě zanechat něco hmatatelného. Nešlo přitom jen o jeho vlastní příběh, ale především o vzpomínky celé party lidí, která se na začátku devadesátých let potkala na jednom místě a společně vytvořila kus české mediální historie.

Hrzal se vydání knihy dožil.

„Luigi, navždy s námi“

Po oznámení jeho smrti se začali loučit lidé, kteří ho znali desítky let. Miloš Pokorný mu poslal vzkaz do „funkového a bluesového nebe“, Roman Holý vyjádřil soustrast jeho rodině a Monika Marešová, která Hrzala navštěvovala také během nemoci, se rozloučila slovy: „Luigi, navždy s námi.“

Luděk Hrzal zemřel 27. srpna 2026 ve věku šedesáti let. Za sebou nechal kus historie českého rozhlasu, vzpomínky na divokou éru devadesátých let a také silný osobní příběh posledních let, během nichž mu vlastní dcera darovala kostní dřeň a on se navzdory návratu vážné nemoci snažil zůstat součástí života svých přátel.

Ještě několik dní před smrtí vyzýval lidi, aby darovali krev, a v posledních měsících pomáhal zachytit historii generace, k níž sám patřil. Hlas z rádia nakonec umlkl, ale právě díky vzpomínkám lidí kolem něj příběh Luďka Hrzala nekončí spolu s posledním vysíláním.

Fotogalerie 6 fotografií