„Strašně se mi zmenšilo hřiště, ale sranda je na něm furt,“ komentoval Cyril Höschl nedávno svůj zdravotní stav s typickým nadhledem. I přes vážnou diagnózu si zachoval pozoruhodnou schopnost ironického odstupu. Ještě stihl společně s Ivanem Hamšíkem vydat knihu Tak o co jde?, ve které otevřeně hovořil nejen o své nemoci, ale také o smrti obecně, o strachu lidí z ní a o způsobech, jak se se smrtí vyrovnat.

Nemoc se u něj projevila před dvěma lety, když začal mít problémy s jemnou motorikou. Postupně se příznaky zhoršovaly natolik, že mu výrazně ztížily i základní životní funkce. „Loni v létě se mi přetrhla Achillova šlacha, což už mi napovědělo, že něco není v pořádku. Do Vánoc jsem pak úplně přestal chodit. Rehabilitace v Motole a Berouně mi pomohla se znovu postavit na nohy, ale příznaky se vrátily. Nedávno mě to postihlo i v polykání. Když piju, topím se, špatně mluvím, zhoršily se mi vegetativní funkce. Na mně už není nic, co by nebylo porouchané,“ uvedl nedávno Höschl v rozhovoru pro Ona DNES.

„Když se chci zvednout a udělat krok, bez pomoci druhé osoby to nezvládnu, mohu kdykoliv spadnout. Připadám si jako akrobat ve stometrové výšce na tenkém provaze. Také je u mne postižena nigrostriatální dráha, což znamená, že to vypadá jako parkinsonismus. Dále mám poruchu vegetativních funkcí, a tedy i problémy s vyměšováním. Nejsem už schopen existovat 24/7 bez asistence. Moje naděje na uzdravení je bohužel nulová. S tím jsem srovnaný. Jen nechci skončit bezmocný někde na hadičkách, kdy nebudu moci o sobě vůbec rozhodovat a kdy mě budou muset krmit sondou a dýchat budu muset pomocí dírky v krku. O to opravdu nestojím,“ uvedl Hösch.

Cyril Höschl byl třicet jedna let ředitelem špičkových psychiatrických pracovišť. Byl respektovanou autoritou nejen mezi odborníky, ale i mezi širokou veřejností. Díky své popularitě dostával nabídky vstoupit do politiky, které ale vždy odmítal a raději se věnoval odborné práci a veřejnému komentování společenských jevů.

„Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že nebudu chodit, řídit auto, psát na klávesnici nebo se podepsat, tak bych se šel snad picnout. Ale zajímavé je, že s postupující chorobou přichází pocit, že je vám to jedno. Bavíte se spíš tím, jak se ty příznaky míhají, jak přibývají, jak jsou některé nevysvětlitelné,“ prozradil Höschl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

O své diagnóze mluvil otevřeně a věcně. „Když trpíte chorobou jako já, která má průměrnou dobu od začátku do smrti šest let, tak vám je všechno ostatní směšné,“ říkal. Navzdory všemu neztrácel svůj pověstný humor a optimismus: „Člověk by měl pečovat o svůj pocit štěstí a nenechat si zkreslovat emoce tím, co se děje, do té míry, že mu to kazí život.“

Česká psychiatrie přišla o charismatického odborníka a člověka, který i ve chvílích největšího trápení uměl zachovat důstojnost, humor a lidskost.

Fotogalerie 10 fotografií