Víkend bude kratší. Ne pocitově. Reálně. Hodinu nám zkrátka seberou. V neděli si možná budeme nalhávat, že „to nějak dáme“, jenže biologické hodiny si z těchto rozhodnutí nic nedělají. Ty jedou podle světla, tmy a zvyku. A někdo jim teď bez ptaní mění pravidla.

Jarní změna času je horší než ta podzimní. Na podzim alespoň jednu hodinu dostaneme. Teď ji odevzdáme. Spánkový deficit, který si takhle nadělíme, sice zní nevinně, ale tělo ho počítá jako dluh. A ten se splácí únavou, podrážděností a podivným pocitem, že je celý den nějak „mimo osu“.

Ráno bude tmavší a budík zazvoní o hodinu dříve, než by tělo čekalo. Děti budou zmatené, dospělí nevrlí a kávovary pojedou na plný výkon. Pondělní porady se ponesou v duchu kolektivního mžourání a tichého přemýšlení, kdo tenhle nápad kdysi vymyslel.

V noci z 28. na 29. března 2026 posuneme ručičky hodin dopředu z 2:00 na 3:00.

Jedna hodina, velký průšvih pro tělo

Statistiky navíc pravidelně ukazují, že dny po jarním posunu času nejsou zrovna idylické. Více dopravních nehod, více pracovních chyb, více podrážděných reakcí. Stačí o hodinu spánku méně a jsme citlivější, impulzivnější a méně soustředění. Mozek zkrátka nemá rád, když ho někdo tahá z postele násilím.

A pak je tu ten večerní paradox. Delší světlo svádí k tomu být déle venku, déle vzhůru, déle na telefonu. Jenže s budíkem se nesmlouvá. Tělo by rádo spalo podle starého režimu, společnost jede podle nového. Výsledek? Několik dní chaosu, kdy člověk neví, jestli je líný, nebo jen rozhozený.

Dobrá zpráva? Za pár dní si většina z nás zvykne. Špatná zpráva? Na podzim si to dáme znovu. Takže až budete v pondělí po změně času zírat do monitoru a přemýšlet, proč máte pocit jet lagu bez dovolené, klid. Nejste slabí. Jen jste si zase nechali sáhnout na vnitřní hodiny.

Fotogalerie 12 fotografií