Ústavní soud předběžným opatřením otevřel prezidentovi Petru Pavlovi cestu na summit NATO v Ankaře. Vláda premiéra Andreje Babiše s jeho účastí původně nepočítala, soud jí ale uložil, aby prezidentovi v cestě nebránila.

Jenže tím spor nekončí. Podle advokátky JUDr. PhDr. Karoliny Spozdilové, Ph.D. bude zásadní, jak vláda rozhodnutí naplní v praxi. Tedy nejen zda prezident dostane akreditaci, ale také jakou roli bude v delegaci mít, kdo bude v Ankaře fakticky mluvit za Českou republiku a zda se z Pavla nestane jen trpěný člen delegace.

Když jste studovala kompetenční žalobu prezidenta, co vás na ní z právního hlediska zaujalo nejvíc?

„Po právní stránce je ta žaloba napsaná senzačně. Je vidět, že na ní pracovali ústavní právníci. Nemyslím si, že byla připravovaná horkou jehlou. Naopak si myslím, že tam byl delší časový úsek. Kancelář prezidenta se na to určitě připravovala už od chvíle, kdy se poprvé dozvěděla, nebo získala povědomí o tom, že je problém s účastí prezidenta na summitu.

Když se podíváme na to, že je tam poměrně podrobně popsaná komparatistika, vývoj ústavní zvyklosti a také to, že od roku 1997 se prezident skutečně summitů účastní, s výjimkou jednoho roku z důvodu nemoci Miloše Zemana, tak je vidět, že to nebylo připravené narychlo.“

Ústavní soud vydal předběžné opatření velmi rychle. Je to podle vás obvyklé?

„Je strašně překvapivé, že Ústavní soud předběžná opatření standardně nevydává. Ústavní soud je orgán ochrany ústavnosti, případně rozhodování kompetenčních sporů, a to je vlastně i odůvodnění těch dvou odlišných stanovisek pana Wintra a paní doktorky Řepkové.

Ti říkají, že je to zcela nestandardní postup a že by tím nebyla nějak zkrácena práva prezidenta, kdyby Ústavní soud o předběžném opatření nerozhodl. Na druhou stranu soud to zdůvodnil a přijal argumentaci v kompetenční žalobě.

To je potřeba respektovat.“

Vláda oznámila, že akreditaci prezidenta vyřeší. Znamená to, že je po sporu?

„Spíš zajímavější bude, jestli to bude respektovat vláda, nebo jestli se ještě budeme bavit o nějaké exekuci ústavního orgánu. Doufám, že do této polohy se spor nedostane.

Prezident podle žaloby chce, aby bylo jasné, kdo má rozhodovat o jeho účasti na dalších summitech. Co bude teď klíčové?

„To je otázka, jak se k tomu Ústavní soud postaví, protože bude strašně záležet na argumentaci a na výkladu pravomoci, že prezident zastupuje stát navenek.

Kompetenční žaloba hovoří o několika rovinách pravomoci prezidenta a teď bude na Ústavním soudu, aby její obsah vyložil. Tento výklad bude závazný. Až přijde nález, všichni se tím budou muset do budoucna řídit. Proto je otázkou, v jakém časovém horizontu Ústavní soud rozhodne. Jestli nějakým způsobem vyčká, jestli to stihne do summitu, nebo jestli to bude řešit až po summitu.

Předběžné opatření nařídilo akreditaci, ale soud zatím nerozhodl o celé kompetenční žalobě. Předjímá tím podle vás meritum věci?

„Když se podíváme na standardní předběžná opatření, tedy v rámci civilních sporů, tak tento obsah předběžného opatření by velmi pravděpodobně u civilního sporu neuspěl. Bavili bychom se třeba o běžných obchodních sporech, protože skutečně z velké části předjímá meritum věci.

Na druhou stranu z textace návrhu předběžného opatření i z návrhu petitu je vidět opatrná snaha zpracovatele, aby tam nuance byla a aby to minimálně formálně nevypadalo tak, že se jedná už o rozhodnutí ve věci samé.

Pokud se ale budeme bavit o materiální stránce, tedy o obsahu a o tom, co to fakticky a prakticky znamená, tak samozřejmě do jisté míry předběžné opatření v tomto rozsahu meritorní rozhodnutí skutečně předjímá, nebo ho částečně obsahuje.

Je to pravomoc Ústavního soudu. A z hlediska četnosti předběžných opatření Ústavního soudu v těchto sporech se nemůžeme bavit o nějaké zavedené praxi Ústavního soudu, ani o tom, že by rozhodoval standardně či nestandardně.

Samotná kompetenční žaloba mezi ústavními orgány je totiž velmi vzácná. Je to pár případů, které by se daly spočítat na prstech možná jedné, možná dvou rukou.“

Žaloba obsahuje odkazy na literaturu, historii, ústavní zvyklosti i srovnání s jinými zeměmi. Je to u takového podání normální?

„Pokud chcete připravit kvalitní podání k Ústavnímu soudu, bez ohledu na to, jestli se bavíme o kompetenční žalobě, nebo o běžné ústavní stížnosti pro porušení základních lidských práv, obsah musí být vždy velmi precizní.

Musí to být rovnocenný protihráč ústavním soudcům. Musíme si uvědomit, že ústavní soudci jsou pro nás, zejména pro právníky, právní elita. A k tomu je potřeba se tak stavět.

Tady se bavíme o právní elitě, o nejvyšším orgánu ochrany ústavnosti, základních lidských práv a svobod. A tomu samozřejmě musí odpovídat i argumentace.

Netvrdím samozřejmě paušálně, že když je někde flagrantní porušení a napíšete jednoduchou ústavní stížnost, ve které splníte zákonné požadavky, že byste neuspěli.

Abych to uvedla na pravou míru, zákon nepředpokládá, že by povinnou náležitostí ústavní stížnosti nebo kompetenční žaloby musel být odkaz na judikaturu, literaturu nebo komparaci. To samozřejmě není podstatnou náležitostí.

Je to ale návod pro soudce, jak by na věc měli nahlížet, a zdůvodnění toho, proč se má rozhodnout tak, jak se rozhodnout má.

U kompetenční žaloby mezi nejvyššími ústavními orgány to musí být o to preciznější a musí to o to víc odkazovat na různé teleologické, historické a účelové výklady, případně na komparaci se zeměmi, které mají velmi podobný právní a státní systém jako my.“

Když tu rychlost US vidí běžný občan, který čeká na rozhodnutí několik let, stojí ho průtahy majetek a peníze, co si řekne?

„To je něco, co je mimo jakoukoliv vědomost všech účastníků řízení. Pravdou je, že v okamžiku, kdy podáváte podání k Ústavnímu soudu, tak se o rychlosti příliš hovořit nedá.

Samozřejmě nevíme, jak přesně to uvnitř Ústavního soudu fungovalo. Pokud by se ta situace s ústavními soudci jakkoliv předjednávala, byť neformálně, muselo by se to posuzovat velmi opatrně. Nevím ale, jestli se dá něco takového kdykoliv veřejně připustit, protože v tu chvíli bychom se mohli bavit o tom, že nezávislost a nestrannost Ústavního soudu může být nějakým způsobem zpochybněna.

Zároveň ale můžeme vycházet z toho, že v mediálním prostoru ta kauza běžela už delší dobu. Dalo se očekávat, že kompetenční žaloba přijde. Ústavní soudci s tím tedy mohli svým způsobem počítat a možná už si tu otázku vnitřně sami rozvažovali.“

Vy říkáte, že Pavel byl na podobné spory právně připravený už dřív. V čem?

„Muselo být jasné, že kompetenční žaloba přijde. A když se vrátíme k tomu, než prezident vůbec jmenoval Babiše předsedou vlády, tak i tehdy mu v podstatě, když to řeknu úplně lidově, poměrně dost zatopil. Opravdu měl právní analýzy.

Myslím si, že Pavel byl právně velmi dobře připraven a posílen. Myslím si, že na to měl zpracované určitě kvalitní stanovisko a musel na tom stoprocentně spolupracovat s nejlepšími ústavními právníky u nás.

A těch prostě není moc. To jsou lidé do pěti, maximálně deseti v republice.“

Fotogalerie 15 fotografií