Nejdřív zaručeně potkáte bílého heterosexuálního politika s duhou přes celou hlavu, pravděpodobně piráta, a vedle nich nějakého velvyslance super stejnoprávní země, kde jsou si sice na papíře všichni rovni, ale v realitě je obohacující spoluobčané bodají na ulici do krku. Následuje zaměstnanec korporace ve firemním tričku, která místo prodávání výrobků lidem je začala vychovávat svými diverzitními úmluvami a v reklamách už neukazuje svůj výrobek, ale instagramové powerpointové slidy o tom, jak dlouho se na sebe máme dívat, abychom se sexuálně neobtěžovali. Ano, francouzská kosmetická značko, mluvíme na tebe. Prodej nám rtěnku, to ostatní si zařídíme sami, protože když jsme dost velcí na líčení drahou značkou, jsme dost velcí na to si poradit s člověkem, který nám čumí na kolena.
Vedle bude stát influencer natáčející třicáté video s titulkem „Jsem na Pride a je to boží!“ a v dálce se pomalu blíží člověk v koňské hlavě, který s homosexuály pravděpodobně sdílí jen to, že má dnes volno. A někde mezi tím vším možná zahlédnete dva kluky nebo dvě holky, kteří se přišli prostě jen držet za ruce.
Což jsou přesně ti, kvůli nimž festival kdysi vznikl. A pak jim ho většinová hetero aktivistická společnost sebrala.
Největší paradox dnešního Pride je, že čím hlasitěji se mluví o diverzitě, tím méně prostoru dostávají úplně obyčejní gayové a lesby, tedy ti, kteří nechtějí být symbolem nějaké revoluce ani součástí kulturní války. Chtějí se jen pobavit, potkat kamarády a nemuset řešit, že jsou „něčí téma“.
Pride už není pochod a festival, je to soutěž o to, kdo bude působit co nejméně obyčejně a neviditelně. Čím větší transparent, čím bizarnější kostým, čím komplikovanější vysvětlení vlastní identity, tím větší šance, že jste správní ochránci práv a menšin. Přitom gayové a lesby bývají ve společnosti neviditelní a obyčejní. Sedí vedle vás v kanceláři, pracují za přepážkou na poště, obsluhují v restauraci, dělají vám delegáta v Turecku, učí vaše děti řídit v autoškole nebo vám doma právě teď sekají novou koupelnu.
Mají stejnou hypotéku jako heteráči, řídí stejná auta, oblékají se stejně jako ostatní a chodí po stejné ulici jako vy a do stejných obchodů nebo kin, aniž by se jakkoliv lišili. Není divu, že většina z nich se tomuto cirkusu vyhýbá a raději svou „hrdost“ prezentují někde mimo Prahu naprosto v poklidu na pláži.
Kdysi byl největší atrakcí Pride pochodu chlap v růžovém boa. Dnes se člověk ani nepozastaví nad tím, že kolem něj projde někdo s koňskou hlavou, v psí masce se sadomaso náhubkem nebo v outfitu z Mad Maxe. Turista z Japonska si pořídí fotku, česká „konzerva“ v komentářích na Facebooku napíše, že „tohle už je moc“, někdo přidá další písmena a znaky za LGBT a tím Pride skončil.
Čili asi gratulujeme, protože výsledek je už deset let konkrétně co?
Fotogalerie |
12
14
12
5
12
11
