Ještě před pár dny to vypadalo jako přímočarý příběh. Do Knihovny Václava Havla přišel Tomáš Sedláček, začal mluvit o duchu Evropy, modernizaci, mladých mužích, kterým nabídne místo Andrewa Tatea Václava Havla, a za rok se instituce ocitla na hraně rozpadu. Odchází hlavní sponzor Zdeněk Bakala, celý sedmnáctičlenný tým končí a Sedláček je přes měsíc na překážkách v práci.
Jenže teď se ukazuje, že to možná není jen příběh jednoho snílka, který si spletl knihovnu s vlastní přednáškou. Bývalý předseda správní rady Knihovny Václava Havla Jan Macháček v rozhovoru pro Echo24 říká, že problém je hlubší. Podle něj je instituce od začátku špatně nastavená a za opakovanými personálními zemětřeseními stojí i velmi silná pozice Dagmar Havlové.
Havlová jako neviditelná královna knihovny
Macháček popisuje, že knihovna měla od začátku zvláštní mocenské nastavení. Připomíná, že zakladateli byli Dagmar Havlová, Karel Schwarzenberg a sociolog Miroslav Petrusek. Jenže Petrusek zemřel, Schwarzenberg se později podle Macháčka snažil převést svá zakladatelská práva na Zdeňka Bakalu, ale Dagmar Havlová s tím nesouhlasila.
„Takže tam institucionálně existuje nerovnováha mezi postavením zakladatelky, která může rozhodovat o všem, a donátorem, který nemůže,“ říká Macháček.
To je skoro definice budoucího průšvihu. Někdo platí, někdo rozhoduje, dohody jsou neformální a všichni se tváří, že to nějak půjde. Jenže ono to dlouhodobě nejde.
Macháček k tomu přidává další podstatnou věc. Dagmar Havlová podle něj jako vdova a univerzální dědička disponuje osobnostními právy k odkazu Václava Havla. A navíc má u Úřadu průmyslového vlastnictví zapsanou ochrannou známku Knihovna Václava Havla.
Podle své zkušenosti Havlová na knihovnu svým způsobem „žárlila“. Její vlastní nadace Vize 97 nebyla podle něj zdaleka tak aktivní a viditelná jako knihovna. Každý ředitel pak měl dřív nebo později narazit na podezření, že se chce na odkazu jejího manžela přiživit nebo proslavit.
Sedláček zvolil taktiku: být s Dášou zadobře
Podle Macháčka šel Sedláček na věc jinak než jeho předchůdci. Místo aby se snažil knihovnu od vlivu Havlové emancipovat, rozhodl se být spíš jejím kamarádem. Zůstal s ní v tandemu, zatímco kolem nich se rozpadla správní rada, tým i vztah s hlavním sponzorem.
„Takže paní Havlová plně kontroluje nadaci a zároveň rozhoduje o knihovně. Vždycky jsem měl dojem, že na tu knihovnu trochu žárlí,“ říká Macháček.
To je možná klíč k celé kauze.
Sedláček se zjevně pokusil přežít tam, kde jiní naráželi. Jenže místo aby vyřešil starý problém knihovny, spíš se s ním spojil. Výsledek? Zůstal on, Havlová a David Dušek. Ostatní odcházejí. Takže z původní instituce pečující o odkaz Václava Havla zbyla sestava, která vypadá jako krizový štáb po evakuaci budovy.
Dagmar Havlová se ale brání, že knihovnu neřídí. Seznam Zprávám řekla, že není členkou správní rady a aktuální problémy proto nejsou v její rozhodovací pravomoci. Zároveň uvedla, že ji situace mrzí, Sedláčka má ráda jako vzdělaného vizionáře a konflikty uvnitř organizace měla řešit správní rada, která ho do funkce vybrala.
Macháček to popisuje dost jasně: „V knihovně se vystřídalo mnoho ředitelů a předsedů správní rady. Jejich odchod byl vždy důsledkem zmíněné nerovnováhy a napětí mezi zakladatelkou a sponzorem. Většinou se to dělo po kritice ze strany Dagmar Havlové.“
To je krásná česká situace. Všichni mají vliv, nikdo nemá kompetenci. Všichni byli u toho, nikdo neřídil. A když se knihovna začne potápět, zjistí se, že kapitán byl na překážkách, majitelka majáku jen svítila z dálky a posádka už nastupuje do člunů.
Podle Macháčka se Tomáš Sedláček pokusil o jinou taktiku než jeho předchůdci. Nešel proti Dagmar Havlové, ale naopak se postavil na její stranu.
„Tentokrát se nový ředitel Tomáš Sedláček pokusil o jinou ‚hru‘, získal si podporu Dagmar Havlové a v rámci mocenských bojů stál na její straně,“ říká Macháček.
A možná právě tady je klíč k celé kauze. Sedláček se nepokusil starý problém vyřešit. Pokusil se v něm vyhrát.
Operní diva v ředitelně
Macháček přitom Sedláčka úplně neodepisuje. Naopak říká, že má pravdu v tom, že knihovna musí být srozumitelná mladším lidem a nesmí se zaseknout v klubovém provozu pro stále stejné publikum.
Jenže zároveň velmi přesně pojmenoval Sedláčkův problém.
„Tomáš Sedláček je výrazná charismatická osobnost. Jeden můj blízký přítel to formuloval tak, že Tomáš je vynikající operní diva, ale že z operní zpěvačky zpravidla nemůžete udělat ředitelku opery.“
Macháček k tomu dodává: „Řekl bych, že si Václava Havla formuluje velice svérázně někdy až kýčovitě.“
A to je přesně to, co dnes vadí lidem uvnitř knihovny.
Topol: chaos, neprofesionalita a Havel jako artikl
Do toho přišel Jáchym Topol, jeden z lidí, kteří knihovnu dlouhodobě tvořili zevnitř. A ten si nebral servítky. Označil důvod svého odchodu za „chaotické a neprofesionální“ vedení Tomáše Sedláčka. Dodal, že Sedláček podle něj prezentoval Václava Havla jako zpeněžitelný artikl svého zvláštního ezoterického světa.
Topol není marketingový poradce, kterému se nelíbila nová grafika. Byl dramaturgem knihovny a patřil k lidem, kteří se na jejím programu podíleli dlouho. iRozhlas uvedl, že z knihovny odchází, ale do konce sezony zůstává, protože nechce opustit pracně vybudovaný program.
„Je to pro mě trochu smutné, protože se s Tomášem víceméně známe asi 30 let z hospod, kde Tomáš dokáže být výborný oslňující společník. Nicméně jako velitel tak specifického a profesionálního útvaru, jako je Knihovna Václava Havla, se, myslím, úplně neosvědčil.“
Jinými slovy: tým neodchází proto, že by se mu nechtělo pracovat. Odchází proto, že už nechce nést odpovědnost za směr, kterým se knihovna vydala.
A právě tady se potkává Topolova kritika se starší skepsí lidí kolem knihovny. Jaroslav Spurný k dění napsal, že situace mu připomíná absurdní hry Václava Havla a že doufá v „noblesní neezoterické řešení“. To je vlastně velmi jemně řečeno. V překladu: méně duchovních mlh, více normálního řízení.
Dagmar varuje před fatálními důsledky, ale Sedláčka drží
Dagmar Havlová zároveň upozorňuje, že Bakalův odchod může mít pro knihovnu vážné následky. Seznam Zprávám napsala, že ukončení dohody ze strany Zdeňka Bakaly může mít pro instituci „fatální důsledky“. O den později ale zároveň vyjádřila víru, že se kolem knihovny znovu spojí osobnosti a firmy, kterým jsou Havlovy hodnoty blízké.
To zní hezky. Jenže problém je, proč by se noví sponzoři měli hrnout do instituce, která se právě před očima veřejnosti rozkládá a u níž není jasné, kdo má reálnou moc, kdo odpovědnost a kdo jen silné věty.
Macháček to pro Echo24 řekl natvrdo: v takovém institucionálním nastavení podle něj nikdo dlouhodobě peníze nedá, protože proč by někdo platil něco, kde si nemůže postavit ani vlastní správní radu.
A to je možná podstata celé věci. Knihovna Václava Havla není v krizi jen proto, že Sedláček přišel s AI, avatary, merchandisingem a vizí Havla pro mladé. Je v krizi i proto, že její mocenské uspořádání připomíná starý byt po disidentovi, kde všichni vědí, komu patří klíče, ale nikdo nechce nahlas říct, kdo rozhoduje o nájmu.
Z Havla Mickey Mouse?
Do celé debaty dobře zapadá i věta, která se kolem kauzy objevila: že z Václava Havla začíná být Mickey Mouse.
Havel jako značka. Havel jako merch. Havel jako avatar. Havel jako morální vůně do auta. Havel jako univerzální nálepka na akci, která potřebuje vypadat hlubší, než je. A teď možná Havel jako předmět sporu mezi lidmi, kteří se všichni zaklínají jeho odkazem, ale nedokážou udržet pohromadě instituci, která ten odkaz nese.
Je fér dodat, že Knihovna Václava Havla měla podivné momenty už dávno před současnou krizí. Třeba když se v roce 2017 na akci ke Schwarzenbergovým osmdesátinám pracovalo s estetikou, kterou jeden komentující trefně nazval „psychedelickou pseudomonarchií“. Z pohledu dneška to byl jen jeden z mnoha příkladů, jak snadno se z Havlova odkazu stává obřadní dekorace.
Tehdy to byla bizarní společenská epizoda. Dnes už jde o přežití instituce.
Všechno bylo v pořádku a pak přišel Sedláček? Asi ne
Jednoduchý příběh by byl svůdný: všechno fungovalo, pak přišel Sedláček a knihovnu rozbil. Jenže Macháčkova slova i současné reakce ukazují složitější obraz.
Sedláček podle kritiků vedl knihovnu chaoticky. Topol mluví o neprofesionalitě a vyprazdňování Havlova odkazu. Bakala odchází, Komárek váhá, tým končí. To všechno jde za současným vedením.
Zároveň ale nelze přehlédnout, že knihovna zřejmě dlouhodobě stála na podivném uspořádání, v němž měla Dagmar Havlová podle Macháčka mimořádně silnou roli, ale zároveň dnes říká, že knihovnu neřídí.
Fotogalerie |
14
19
11
8
10
7
12
