Kurdský aktivista Uzunoglu: Po americké zradě čeká Kurdy v Sýrii osudový rok

Americký prezident Donald Trump dal syrským Kurdům k Vánocům dárek, který pro ně znamená existenční riziko. Domluvil se s tureckým prezidentem Recepem Erdoganem, že začne okamžitě stahovat americké jednotky ze Sýrie. Američané přitom byli jedinou překážkou, která bránila Erdoganovi v útoku na syrská území východně od Eufratu. Erdogan už oznámil, že ofenziva začne každým dnem. Situaci pro nás okomentoval Yekta Uzunoglu, kurdský lékař a aktivista dlouhodobě žijící v Česku.

Trumpovo rozhodnutí nebylo dobře přijato nejen v zahraničí, ale ani v jeho vlastní administrativě. Ministr obrany James Mattis, který byl proti stahování Američanů z oblasti, na protest rezignoval. Kritika na Trumpa prší i od mnoha demokratů a také některých republikánů. Všichni vidí jediné: Trump zradil své spojence a doslova je vydal jejich největšímu nepříteli.

Není žádným tajemstvím, že Erdogan chce kurdské oblasti v Sýrii obsadit a místní obyvatele vyhladit. Už to předvedl v oblasti Afrínu, což je poměrně malá a izolovaná enkláva na severu Sýrie. Tu turecké jednotky obsadily poměrně jednoduše a z místního obyvatelstva nezbyl prakticky nikdo. Afrín je dnes hnízdem Svobodné syrské armády, což je banda arabských hrdlořezů a členů různých teroristických skupin ve službách Recepa Erdogana. Afrín je dnes jejich zemí.

Yekta Uzunoglu, který erdoganovské Turecko pečlivě sleduje, vidí za rozhodnutím USA velké nebezpečí a prst na spoušti politiky prezidenta Erdogana. „Celý svět ví, že současné Turecko podporovalo a nadále podporuje islamistickou ideologii. Co islamismus dovede, už celý svět ví, ale nepoučil se. Náš národ byl vedle USA jediným, který efektivně bojoval za společné lidské hodnoty. Ostatní národy se jen dívaly,“ míní kurdský lékař.

Zrada Kurdy staví před zásadní otázku, a to jak dále postupovat. Afrín neubránili a dá se předpokládat, že neubrání ani svá města a území na východě Sýrie. Ne že by se nebránili, bude to krvavý konflikt, ale Erdoganovy zdroje jsou proti těm kurdským prakticky nekonečné. Musel by se stát vojenský zázrak, aby jeho ofenziva neuspěla. A na ten Kurdové sázet nemohou.

V oblasti působí ještě hrstka Francouzů. Prezident Emmanuel Macron už se nechal slyšet, že jeho vojáci nikam odcházet nebudou a budou dále pokračovat v boji proti Islámskému státu po boku Kurdů. Je otázka, jestli se Erdogan bude zdráhat útočit kvůli pár stovkám Francouzů. Zřejmě ne, proto už Kurdové vyslali do Paříže delegaci, aby poprosili o navýšení počtu francouzských sil. A podobně se prý bude jednat také v Berlíně. Je to ostatně pro Evropu skvělá příležitost, jak ukázat, že ideály boje za svobodu a ochrana slabších proti agresorům nejsou jen prázdná slova. Američanů bylo v celé Sýrii dva tisíce, v Rojavě sotva pár stovek. Pokud by evropské země pod velením Francie vyslaly do oblasti podobný počet vojáků, Erdogan by měl problém. Logisticky to provést lze, vyslání vojsk by bylo vnímáno pozitivně i Francouzi a Němci, protože Kurdové jsou mezi lidmi populární, na rozdíl od muslimského řezníka Erdogana (nemluvíme samozřejmě o německých Turcích, tam by zřejmě byla situace opačná a hrozily by demonstrace a nepokoje).

Uzunoglu nevidí rozhodnutí americké administrativy jako zradu, ale jako logické pokračování Trumpova izolacionismu: Amerika řekla jasné stop, teď jste na řadě vy. Tím myslela Evropskou unii. Jejich rozhodnutí rozumím. Nebudou nadále financovat a posílat svoje vojáky, když se jedná především o bezpečnost arabských států v regionu a EU. Nebudou dělat četníky za Evropu a především Německo, které prodává Turkům zbraně.“

Kurdové se tedy budou snažit přemluvit evropské lídry, aby v jejich prospěch zasáhli. Ale zdá se, že dnes se nikomu nechce tahat horké kurdské kaštany z tureckého ohně. Všichni totiž vidí, že Erdogan jde za svým hlava nehlava. Ostatně proslýchá se, že na schůzce byl původně Trump proti jakémukoliv stahování svých vojsk. Erdogan na něj prý natolik tlačil, že raději změnil názor. Macron bojuje se žlutými vestami a má starosti hlavně doma, Angela Merkelová už je na odchodu a zřejmě se jí nebude chtít na konci své kariéry rozjíždět nějaké vojenské dobrodružství. Evropa se nejspíš opět omezí na „ostré nóty“ a „výzvy k okamžitému ukončení násilí“, kterými se doposud nikdy nikdo neřídil.

Liknavost Bruselu vidí Uzunoglu jako zásadní problém a budoucí hrozbu: „Evropa měla v tomto smyslu a především ve vlastním zájmu už dávno konat. Islám už pronikl na evropský Balkán a pátá kolona operuje v srdci Evropy, v Bruselu, v centrále EU.“

Pak už Kurdům zbývá jen Asad.

Smyslem celého jejich boje přitom původně bylo získání autonomie na syrském režimu, se kterým rozhodně neměli idylické vztahy. Na druhou stranu ani jednou za syrskou válku Kurdové nepozvedli zbraně proti vládním jednotkám a dobře věděli proč. Ostatně Asadovy pomoci se dovolávali už při obraně Afrínu. Asad jim s velkou pompou poslal houfy íránských milic na korbách toyot. Bylo to jen propagandistické gesto, protože na bojišti tyto jednotky fakticky nezměnily nic. Ale Kurdové se stébla chytají a doufají, že by se Asad nechtěl jen tak smířit s tím, že mu celý sever země obsadí Turci. Asada sice podporují Rusové, ale ti jsou zjevně s Erdoganem dohodnuti, že mu na severu nechají volnou ruku. Bezpečnost Afrínu ostatně původně také garantovali oni, a pak jednoduše pár dní před tureckým útokem odešli.

Asad sám nemá dost sil, aby Turky odrazil, i kdyby náhodou chtěl. Jeho armáda je léty bojů zdecimovaná, opírá se v bojových operacích vždy o Íránce a Rusy.

Kurdové jsou v zoufalé situaci. Ale mají v ruce ještě několik trumfů a už naznačili, že se nebudou zdráhat je použít. Jejich věznice jsou přeplněné džihádisty Islámského státu. Když je pustí na svobodu, Islámský stát tím získá cenné bojovníky. A nejen to, Kurdové bojují i dole na jihu u hranic s Irákem. Tam má Daeš své poslední bašty a Kurdové jsou jediní, kdo tam s islamisty bojují. A už dali najevo, že v případě tureckého útoku nechají Islámský stát být a všechny své síly stáhnou k obraně Rojavy. Pochopitelný krok, nic jiného by nedávalo smysl. Jenže nikdo další v oblasti není, takže Islámský stát se zase začne šířit a růst. Asi nedosáhne své původní velikosti, ale může z toho být další závažný konflikt. Kurdové mají v držení také bohatá ropná pole. Na ty už si brousili opakovaně zuby Rusové (Američané jejich pokusy o obsazení rozmetali) i Asad. Ten už se nechal slyšet, že bude chtít dostat ropná pole pod kontrolu. Kurdové tedy mají minimálně co vyměňovat za případnou vojenskou pomoc.

Uzunoglu věří, že Kurdové se budou dál bránit a svůj boj za nezávislost proti Turkům nikdy nevzdají. Jsou ale nyní tragicky oslabeni. „My se budeme dál bránit jako doposud, ale proti druhé největší armádě NATO, která je vybavena nejmodernější technologií, nemáme téměř žádnou šanci. Evropa, která navenek hájí demokracii a lidská práva, nás hodila přes palubu pro své ekonomické zájmy s islamistickým Tureckem,“ uzavřel kurdský aktivista.

Sečteno podtrženo, Kurdy čekají v Sýrii velké problémy a téměř žádný scénář jim nedává mnoho šancí na to, aby z tureckého útoku, který nepochybně přijde, vyšli vítězně. Spojit by se musela Evropa, pomoci by musel zřejmě i Asad, možná dokonce Rusko, pak by snad Erdogan od svého plánu ustoupil. Jenže to je bohužel spíše utopie. Příští rok tak nejspíš uvidíme dramatické záběry z bombardování kurdských měst, mrtvé civilisty, ženy a děti. To, co vidíme v syrském konfliktu vlastně od počátku.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 23:30 sobota 27. dubna 2019. Anketa je uzavřena.

  • 57
  • 18
  • 16
  • 15
  • 15
  • 11