Miloslav Potiška dnes při rozhovoru působí jako přátelský hromotluk. Ještě před pár lety ale rozhovor s ním mohl znamenat smrt. Potiška působil jako osobní strážce Radovana Krejčíře a účastnil se všeho, čím si obávaný mafián upevňoval svou moc v Jihoafrické republice.
Včetně odstraňování nepohodlných lidí.
Fotogalerie |
Pobyt v Africe považuje Potiška za ohromnou zkušenost a zcela jiný svět.
„Jste ve světě opravdových gangsterů, ne lidí, co si na to jen hrají. Tam každej kretén má u sebe bouchačky, nože a já nevím co ještě všechno. Navíc má za sebou každej jednoho až dva lidi, který už „udělal“, tedy zavraždil,“ říká bez okolků v rozhovoru pro magazín Téma.
Potiška byl několikrát při tom, když Krejčíř nechal zabít někoho, kdo pro něj byl nepohodlný. Takový osud potkal i podnikatele Jana Charváta přezdívaného Kulička.
„Radek ho tam chtěl jenom z toho titulu, aby mu přitáhl nějaký kafky, který by on obral. Já to tedy Kuličkovi celou dobu rozmlouval, ještě než tam odjel. Ale on si nedal říct,“ vzpomíná Potiška.
Krejčířův bodyguard zároveň vyvrací to, že Charvát měl zemřít pouhou náhodou v jednom z Krejčířových podniků.
„Zabil ho Radek. Na milion procent! Nikdo po něm nikdy takovýmhle způsobem nešel. Oni si v Africe podobné věci vyřizují jinak. Přijede k vám někdo na motorce a rozstřílí vás. Nějaký bomby, to není jejich styl. Snad v celý Jižní Africe se do tý doby bombový útok nestal,“ vypráví Potiška o tom, jak se Krejčířovi podařilo všechny přesvědčit o své nevině.
Krejčíř se podle Potišky potýkal s alkoholem a drogami a po desáté večerní býval často zcela mimo. jeho plány na pašování drog do Austrálie ale nevyšly.
Vražda Charváta není podle Potišky jediným případem toho, kdy Krejčíř lhal o smrtících plánech. Jeho někdejší bodyguard prozrazuje, že i za údajným atentátem na Krejčíře stál sám Krejčíř a o žádný atentát vlastně vůbec nešlo. „Zinscenoval to sám. Možná je to těžké tady od stolu vysvětlovat, ale já vím přesně, jak to bylo,“ říká Potiška.
Krejčíř měl celou událost sehrát tak, že poté, co vystoupil z auta a obešel ho, sám spustil palbu z nastraženého samopalu, která se mu vyhnula. „Na svojí oběť začnete střílet ve chvíli, kdy otevře dveře a vylézá ven. V tu chvíli je nejzranitelnější. Ne, že počkáte, až vystoupí, zajde za auto a pak se to tedy spustí. Jsem přesvědčený, že to zařízení nakonec spustil on sám,“ popisuje Potiška domnělý atentát.
Po útěku od Krejčíře do Česka se Potiška setkal i s vyšetřovatelem O'Sullivanem. S mužem, kterého měl kdysi za úkol zabít se spřátelil.
Našli se i tací, kteří šli Krejčířovi po krku. Jedním z nich je i vyšetřovatel Paul O’Sullivan.
„Ten měl lehnout už xkrát. Vtipný bylo, že nás nedávno seznámili, když O’Sullivan přijel do Prahy. Na uvítanou jsem mu řekl: „Čau, ty moje potencionální oběti.“ (smích). Nakonec se z nás stali přátelé,“ vesele vypráví Potiška.
O tom, že O’Sullivan leží dodnes Krejčířovi v žaludku svědčí i fakt, že si měl jeho vraždu několikrát objednávat přímo z vězení.
Samozřejmostí života mafiánského bosse jsou kromě nájemných vražd i drogy a alkohol. A to se týká i Radovana Krejčíře.
Radovan Krejčíř u soudu.
„Chlast a drogy, to pak byl často problém a začátek různých svárů, který jsem musel řešit já. Začít mlátit lidi a někdy až psychopaticky, protože člověk si musel udělat jméno, aby měli lidi strach a respekt,“ líčí Krejčířovy drogové excesy jeho někdejší bodyguard. Dodává, že Krejčíř měl rovněž velké plány na pašování pervitinu do Austrálie.
„Musíte ukázat, že vám na životě vůbec nezáleží, být mnohem ostřejší. Samozřejmě nejsem blázen, ani psychopat. A ve skutečnosti to neznamená, že člověk nemá strach. Věděl jsem ale, že za námi nikdo není a že tudíž nesmíme ukázat jakoukoli slabost,“ popisuje práci pro Krejčíře Potiška.
Krejčířův někdejší nejbližší osobní spolupracovník a ochránce nyní pod příslibem beztrestnosti svědčí u soudu proti svému někdejšímu zaměstnavateli. Strach z pomsty prý nemá.
„Z nějakýho Krejčíře strach nemám. Vím, že je odepsanej a skončil,“ říká klidně Potiška. Na dotaz, co je jeho obživou po odchodu ze služeb jednoho z nejobávanějších gangsterů mlží: „Pracuju. A u toho to necháme. Žiju ze své minulosti.“
