Smutný výsledek ve volbách našich sousedů je především debakl vládní strany v čele s předsedou Ficem. „Vymýšlení laciných hesel, strašení lidí, apelování na nízké pudy, namísto diskuzí o reálných problémech lidí na Slovensku,“ kritizuje předvolební kampaň Směru komentář slovenského deníku Pravda.
Slovensko se ocitlo v povolební krizi. Ani lídr pravicové opozice Richard Sulík a jeho Svoboda a Solidarita nemůže sestavit smysluplnou vládu.
Do parlamentu se naopak dostalo hned několik radikálních stran, které jak pravici, tak případné vládě Směru s některou z méně „protificovsky“ vyhraněných uskupení, ubraly tolik hlasů, že většinu 75 poslanců nelze téměř dát dohromady.
V parlamentu, kde jsou otevření neonacisté ze Lidové strany Naše Slovensko, nebo čistí populisté formace Jsme rodina Borise Kollára, je najednou i Slovenská národní strana Andreje Danka. Tedy partaje, který svůj volební úspěch založili na své nevypočitatelnosti a protisystémovosti. Zákony na Slovensku tak bude schvalovat zatím ještě neznámý počet poslanců, kteří podepsali deklaraci náboženských fanatiků požadujících, aby Slovensko vypovědělo mezinárodní lidskoprávní závazky.
Robertovi Ficovi a politikům stran, které se dostali do parlamentu, se buď podaří v příštích týdnech a měsících překročit hranice představitelného a vytvořit vládu z dosud nemyslitelnou kombinací stran, včetně těch ultrapravicových.
„Nevyhnutelným výsledkem musí být veká koalice se Směrom, nebo předčasné volby,“ píše komentátor Hospodárských novin.
Nebo Slovensko čeká jiná dosud nepředstavitelná věc. Tou je úřednická vláda sestavená prezidentem Andrejem Kiskou, která by v čele Slovenska stála v období, kdy země bude od konce června předsedat Evropské unii. A do roka nové předčasné volby, v nichž by voliči slovenským politikům rozdali znovu karty.
Možná lepší, možná ale ještě horší. A to bychom Slovákům opravdu nepřáli.