Před volbami se strašilo. Extremisté prý vyvedou zemi až k Uralu, náckové pochodují Prahou, proruští kolaboranti se derou do parlamentu. Znovu objevila česká specialita, moralizující projekty, které mají voličům otevřít oči. Je to tradice stará už víc než dvě dekády. Pamatujete na Přemluv bábu od Petra Zelenky? Martha Issová a Jiří Mádl tehdy v roce 2010 přesvědčovali mladé, aby doma donutili babičky nevolit levici. Bylo to otravné tehdy a zůstalo to otravné i dnes, jen se změnila forma.

Současnou verzí je Štít demokracie, iniciativa Petra Ludwiga, Antonína Pášmy a Romana Máci. Tvrdí, že chrání demokracii před ruským vlivem a dezinformacemi. Myšlenka je možná správná, ruský vliv je reálná hrozba. Jenže způsob, jakým se tato neziskovka prezentuje, je stejně moralizující a elitářský jako kdysi Zelenkovo video. Místo dvou herců před kamerou máme dnes infografiky a instagramová videa, tón ale zůstal stejný: my víme, koho máte volit a koho ne.

Takové kampaně však neoslovují nerozhodnuté voliče, naopak je spíš odrazují. Působí jako další lekce z pražské kavárny, kterou mlčící většina nechce poslouchat. Ve chvíli, kdy vláda ztratila důvěru části společnosti a prohrála volby, jsou podobné moralizující projekty spíš katalyzátorem frustrace než obranou demokracie.

Zůstali jsme demokratickou zemí, kde lidé používají mozek a instinkt, ne paniku. Všechny ty marketingové operace, které měly ochránit národ před dezoláty, se totálně rozpadly. Štít demokracie, Kartous, Milion chvilek, Stratkom, Kryptonit, Foltýn. Všichni ti samozvaní spasitelé, kteří léta zvedají prst a moralizují, se dnes dívají do zrcadla a nevidí hrdiny, ale lidi, kteří nerozumí realitě.

Poraženými těchto voleb nejsou komunisté ani nacionalisté. Poražení jsou všichni, kdo si postavili kariéru na strašení před nimi. Lidé, kteří místo politiky pěstují morální nadřazenost a cítí se jako strážci čistoty společnosti. Celý ten takzvaný tábor demokracie, který si přivlastnil monopol na pravdu, se najednou dívá na čísla a neví, co s nimi.

Koaliční strany se teď snaží tvrdit, že právě ony zabránily návratu extremistů. To je asi stejně pravděpodobné, jako že Petr Fiala otevře tiktokový účet a bude tam tancovat na Smells Like Teen Spirit. Češi si totiž vybrali sami. Nepotřebovali mentorství. Nepotřebovali záchranáře. A rozhodně nepotřebovali moralistické lekce o tom, co je správné.

Andrej Babiš vyhrál. Ať si o něm každý myslí cokoliv, dokázal oslovit voliče, kteří slyšeli všechny ty hrozby, ale rozhodli se jinak. Ne podle emocí, ne podle toho, kdo na koho křičí na sociálních sítích, ale podle vlastního rozumu.

Před volbami jsme tu měli i několik kulturních manifestů. Třeba film Velký vlastenecký výlet, který měl být varováním před dezoláty. Premiéry se účastnily vládní delegace a prezident, kteří si gratulovali, že našli nový způsob, jak voličům vysvětlit, koho se bát. A výsledek? Nikdo se nebál. Češi nejsou dezoláti.

Zmiňovaný Jiří Mádl měl v Senátu řeč, která připomínala funus svobody a naznačovala, že temná hodina se blíží stejně neodvratně jako ruské drony nad Národním muzeem. Ano, děsivá představa, která má daleko od reality. Češi nakonec rozhodovali hlavou a peněženkou.

A tak volby dopadly tak, jak měly. Rozhodli lidé, kteří vědí, co je svoboda. Kteří chápou, že demokracie není o tom, že jedna skupina rozhodne, kdo je hodný a kdo ne. Je to o tom, že každý hlas má stejnou váhu.

A bylo by dobré, aby si to teď uvědomili i naši moralisté. Aby přestali voličům nadávat, když jejich tým prohraje. Pane Hřebejku, pane Etzlere, mluvíme k vám. Volby jsou soutěž, ne terapie ega.

Češi dnes ukázali, že nejsou dezoláti. Že nejsou svině. Jsou lidé, kteří přemýšlejí, volí a chtějí žít normálně. A to je možná ta nejlepší zpráva, kterou tahle země mohla dostat. Máme lepší voliče než politiky a umělce.

P. S.: Očekáváme, že všechny samozvané ženské spolky začnou konečně řešit i verbální agresivitu Tomáše Etzlera a že se od něj jejich strany distancují stejně důsledně, jako to vyžadují po jiných.

Fotogalerie 9 fotografií