Odplata za smrt vojáků? „Musí přijít, ale ne jako Lidice,“ říká veterán z Afghánistánu

Válečný veterán z Afghánistánu Lumír Němec se v pořadu Štrunc! rozpovídal o tématu odvetné akce, kterou za smrt tří vojáků v Bagrámu armáda plánuje. Nejprve vysvětlil, že si ji rozhodně nepředstavuje jako útok na vesnici plnou afghánských obyvatel.

„Pomsta je silné slovo. Ale to, co řekl pan generál Opata, tedy že nikdo nebude beztrestně zabíjet české vojáky, to jako bývalý voják vnímám velmi pozitivně. A jsem přesvědčen, že to stejně vnímá i většina vojska, protože vidí, že se za ně někdo postaví,“ řekl Němec.

Odmítá však tvrzení, že by snad odveta za trojici padlých vojáků měla vypadat jako vypalování českých vesnic, k němuž se nacisté uchýlili po atentátu na Heydricha. Právě taková přirovnání totiž podle Němce použili někteří bezpečnostní experti.

„Nejedná se o pomstu toho typu, že půjdete a vystřílíte vesnici, jak jsem se teď dočetl od některých bezpečnostních expertů, kteří psali, že to v nich evokuje Lidice a Ležáky. To je nesmysl. Ale je potřeba dát nepříteli najevo, že jsme tady. Nepřítel z vás musí mít respekt. Když se vás bude bát, tak je šance, že svoji činnost nějakým způsobem omezí. Když ale bude vědět, že bude beztrestně zabíjet vojáky a nic se nebude dít, tak to bude dělat dál, jako by se nechumelilo,“ vysvětluje.

„Odplatou je v tomhle případě myšleno, že dojde k dopadení toho strůjce a následně k jeho zadržení a potrestání. Málokdo ví, že například naše jednotka v roce 2008 v Lógaru zadržela strůjce atentátů na české vojáky z 30. dubna 2008. To je ta odplata. Prostě jdeme po vás, najdeme vás a dostaneme vás. Ne, že bychom vyvražďovali vesnice, jak říkají někteří lidé,“ popisuje válečný veterán, jak by podle něj pomsta našich vojáků měla vypadat.

Lumír Němec také při rozhovoru popsal své zkušenosti z mise v Lógaru, které jen dokazují, jak zbabělým a podlým činem sebevražedný atentát je. A že jeho hrozba je pro vojáky z pádných důvodů tím největším strašákem.

„Máte tam několik druhů ohrožení. Já se dostal xkrát do kontaktu s nepřítelem, ale čeho jsem se vždycky bál nejvíc, tak to byly nástražné výbušné systémy a sebevražední atentátníci. Je to plíživá smrt, která víte, že tam někde je, ale nikdy nevíte, odkud přijde,“ vysvětluje Němec.

„Během své kariéry jsem slyšel spousty pouček, jak poznáte sebevražedného atentátníka. Že se potí, těžce se pohybuje. Je to nesmysl, nepoznáte ho. Takže víte, že tam někde je a může na vás vyběhnout odkudkoliv a jakýmkoliv způsobem. Například když nám zabili dva kluky v roce 2008 v Helmandu, tak ten člověk přišel, usmál se, pozdravil a odpálil se. Není možné ho předem odhadnout,“ přidává i vlastní zkušenost.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii