Život Vladimíra Lulka byl nejrůznějšími problémy přímo protkán, za což mohla jeho násilnická povaha. Zatímco v práci platil za flákače, doma řádil jako černá ruka. Zažil dvě manželství, svou první ženu bil a čas od času si vzal do parády i svou tchyni.
Není to ale nic v porovnání s tím, co potkalo Lulkovu druhou ženu Jaroslavu.
Také v jejím případě nešel pro ránu daleko, jejich vzájemné spory často končily rvačkou. Jaroslavě vadilo, že manžel zanedbává úplně všechno: od výchovy dětí až po starost o domácnost, do toho jí navíc dával na její vkus málo peněz.
Ani v nejhorších nočních můrách si ovšem nepředstavovala, kam až jejich nekonečné hádky mohou zajít.
Byl večer 22. prosince 1986, když Jaroslava Lulková společně s nejstarší ze svých dcer parádila byt na blížící se Štědrý večer. Její manžel mezitím jako vždy vysedával v hospodě. Když pak dorazil domů, opět se dostali do křížku. Jenže tentokrát nešlo o vyhrocenou hádku jako obvykle, Lulek si naopak počínal chladnokrevně.
Nejprve si došel pro brusku a začal brousit nůž. Směrem k manželce sice trousil nejrůznější poznámky, ona mu už ale neodpovídala a ignorovala ho. Když pak přece jen zareagovala a opět se do něj pustila, Lulek vzal do ruky brusku a vší silou ji dvakrát udeřil do obličeje.
Pak z něj podivně klidná a chladnokrevná nálada vyprchala. Začal zuřivě běsnit.
Jaroslavu, které mezitím začala z hlavy crčet krev a snažila se utéct z bytu, manžel po pár metrech doběhl na chodbě a pečlivě nabroušeným nožem do ní začal bodat.
Křik zoufalé ženy přivolal sousedku, která se jí pokusila pomoci, také na ni ovšem Lulek zaútočil nožem a vážně ji zranil. Pak se vrátil k manželce, aby dílo dokončil. Znovu začal do Jaroslavy bodat jako smyslů zbavený, celkově jí uštědřil šestatřicet ran, žena neměla šanci přežít.
Mezitím vřava na chodbě zalarmovala další sousedy. Ti se Lulka snažili zastavit, kopali do něj a jeden z nich ho dokonce dvakrát zasáhl šavlí, kterou měl schovanou doma. Šíleného vraha se jim nakonec podařilo zahnat zpět do bytu, jenže tím jeho běsnění neskončilo. Bohužel ani zdaleka.
Vladimír Lulek jako by se dostal do transu, jinak si následujících několik okamžiků nelze racionálně vysvětlit. Začal běhat po bytě a zuřivě ubodal i všechny čtyři děti, které se svou manželkou vychovávali. Tři z nich měla Jaroslava z předchozího manželství, teprve rok a půl stará holčička byla jeho vlastní dcerou. Ani s ní však neměl Lulek slitování.
Nejstarší Vendulu (12) právě i s malou Vladimírou našli policisté ubodané v kuchyni. Kateřinu (7) a Přemysla (8) zavraždil Lulek v jejich postelích.
Následně si vrah zřejmě uvědomil, co právě udělal. A došlo mu, že si téměř jistě vyslouží oprátku, která už se v té době v Československu udělovala právě jen za zvlášť brutální a vícenásobné vraždy.
Lulek se proto rozhodl ukončit i svůj život. Pořezal si žíly, policisté ho ale objevili ještě živého a nechali ho převézt do hradecké nemocnice, kde ho lékaři i přes ztrátu velkého množství krve zachránili.
Poslední popravený Čech
Nic už pak nebránilo tomu, aby byl brutální vrah Lulek vystaven spravedlnosti. Během vyšetřování zvolil mazanou taktiku, hrál duševně chorého a policistům vypověděl, že si pamatuje příchod z hospody a pak útržky hádky s manželkou, jinak má okno. Za mřížemi dokonce držel protestní hladovku.
Neprošlo mu ale nic, na psychiatrii v Bohnicích odhalili, že svou poruchu pouze simuluje, a tak byl Lulek postaven před soud. Ten s ním neměl slitování.
Ještě závěrečný verdikt si brutální vrah vyslechl v kolečkovém křesle s nepřítomným výrazem, to zřejmě doufal, že o své duševní poruše na poslední chvíli přesvědčí soudce. Ten mu ovšem napařil trest smrti a udělal z něj posledního popraveného Čecha v historii.
Rukou kata Vladimír Lulek zemřel 2. února 1989, tedy více než dva roky po svém vražedném řádění, hrůzné vzpomínky ovšem v místních přetrvávají dodnes.
„Dodnes tu bytovku máme za proklaté místo a mnozí zdejší se s tím stále nesmířili. Zvlášť když se to stalo dva dny před Štědrým dnem,“ citoval nedávno Hradecký deník jednu z pamětnic.
