Kampaň Podpisovka je přesně tím, co Rakušan potřeboval. Představa, že sbírají podpisy, aby mohli kandidovat, je absurdní, ale marketingově brilantní. Stačí nasbírat pár stovek jmen a přitom vyslat jednoduché sdělení: „Jsme tu pro vás, nebojíme se lidí, přiznáváme chyby.“ Rakušan tím navazuje na loňskou kampaň ve volejbalové šatně, kde kritizoval vládu, jejíž je součástí, a sliboval, že „řekne Fialovi pravdu“. Pravda je, že neřekl nic. Podepsal rozpočet s historickým schodkem, konsolidační balíček, který zvedl daně a zdražil život, a zavíral poštovní pobočky a umlčel nespokojené policisty a hasiče.

A teď? Vít Rakušan pokračuje v nenápadné, ale promyšlené hře. Ví, že nespokojení voliči ODS hledají alternativu. Navíc v posledních průzkumech se STAN dostal před ODS, Vítek sebevědomě prohlásil, že chce ve volbách 20 procent. Jak to chce udělat? Ví, že kritici vlády potřebují viníka, a ten musí být Petr Fiala. Proto Rakušan tiše vyčkává, s pokorou přijímá pochvaly a tváří se, že jde o souseda, který škemrá o důvěru. Ve skutečnosti je to liška podšitá, která má přesně spočítané, kdy se vyplatí zaútočit. Na podzim přijde zúčtování a Rakušan ví, že musí Fialu nechat padnout jako první.

Je to mistrovská strategie: být s vládou, ale zároveň proti ní. Jako když hrajete volejbal a tvrdíte, že jen vybíráte míč, který si tam smečuje někdo jiný. A politologická úvaha? Pokud Fiala připomíná kapitána, který čeká, až loď klesne, Rakušan je pasažér, který rozdává vesty a uklidňuje, že všechno bude dobré – ale už si tajně přivlastňuje člun.

A ten člun, milí voliči, je postavený z nespokojených hlasů, které Rakušan sbírá, aniž by přímo útočil. Kampaň Podpisovka není jen chytrý marketing, ale především lekce z politické strategie. Rakušan se vyhýbá přímým konfrontacím s Babišem, jehož jméno už ve svých proslovech sotva kdy zmíní. Na rozdíl od Petra Fialy, který se ještě nedávno oháněl protibabišovskou rétorikou jako univerzálním argumentem na všechno, Rakušan si uvědomuje, že lidé jsou už z AntiBabiše unavení.

Místo toho si hraje na „hodného politika“, který přiznává chyby, i když vlastně žádné nepřiznává. Jeho pokora je dokonale herecká – oči plné pochopení, mírný úsměv a věty, které hladí po duši. „Musíme umět přiznat chyby,“ říká, ale konkrétní chyby už nezazní. A to je přesně to, co funguje. Je to jako pokrčení ramen souseda, který vám právě zaparkoval na vjezdu: „Promiňte, já jsem to nechtěl, příště si dám pozor.“ A vy mu nakonec ještě odpustíte, protože vypadá tak sympaticky.

Jenže pod tím sousedským úsměvem je tvrdý pragmatik, který chápe, že politika je hra na čas. Na podzim se vláda dostane pod ještě větší tlak. Ekonomické problémy, sociální napětí, zdražování – a někdo za to bude muset zaplatit. Rakušan ví, že Fiala je ideální obětní beránek. Už teď se distancuje od jeho rozhodnutí a staví se do role „toho jiného“. Jeho kampaň je šachová partie, kde každý krok směřuje k tomu, aby na podzim mohl říct: „Já jsem vás varoval. Já jsem se snažil.“

A teď ta otázka: Jsou čeští voliči naivní a nechají se zlákat jeho lišáckou taktikou, nebo je situace tak tragická, že jedinou cestou, jak nehodit ručník do ringu, je zvolit alternativu s nálepkou Dozimetr inside? Prozatím Rakušan drží vlídnou tvář a čeká na správný moment. Stejně jako soused, který vám tvrdí, že si půjčí jen jeden šroubek – a ráno zjistíte, že odvezl celou dílnu.

Fotogalerie 5 fotografií