Moravec se tentokrát rozhodl Andreje Babiše koupat na několika „vyzobaných“ tématech z poslední doby a přidal k tomu pár dalších otázek z dávnější minulosti.
Zaměřit první novoroční debatu s premiérem pouze na propírání problémů ministra dopravy nebo aktivit čínské společnosti Huawei znamená něco jako místo posuzování celého domu debatovat jen o kapajícím kohoutku ve sklepě a nezameteném chodníku před vchodem.
Proč nezazněly zásadní otázky?
Moravec přitom mohl z Babiše vytáhnout zajímavější odpovědi na otázky, které by diváky určitě zajímaly mnohem více. Například zda a kdy Babiš chystá personální změny ve vládě, co očekává od evropských voleb nebo zda si jako premiér připouští možnost zpomalení ekonomiky v souvislosti s obchodní válkou velmocí, přesycením automobilového trhu a brexitem a jak na tyto události bude vláda reagovat.
Zásadnější a koncepční témata by prostě první novoroční debatě slušela mnohem více. Místo toho se řešily okrajové až absurdní otázky typu, zda má být Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) státní podnik, kdy přesně bude schválen nový zákon o daních z příjmu nebo zda v éře nejnižší nezaměstnanosti vláda počítá s dotacemi na pracovní programy pro vysokoškoláky.
Demagogie se Moravec dopustil, když informace z jednoho zdroje vydával za rozhodující fakta. Jako moderátor veřejnoprávního média určitě ví, že se v tématu, kde hauzíruje s miliardami, nemůže upínat na jediný zdroj informací. Výstupy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), o něž se Moravec opíral, mají charakter zjištění, nikoliv nezpochybnitelných faktů, což se historicky několikrát ukázalo jak v reakcích kontrolovaných subjektů, tak i v práci orgánů činných v trestním řízení.
Zjištění NKÚ jistě mají svoji váhu, vždy je ale nutné je porovnávat s dalšími zdroji.
Silácká slova použil Moravec i na adresu čínského velvyslance v ČR v souvislosti s údajnými bezpečnostními hrozbami od společnosti Huawei a jeho vyjádřením na výsledky vzájemné schůzky s Babišem. Moravec s ohledem na citlivost tématu i zavedené diplomatické zvyklosti mohl jen těžko očekávat, že Babiš vyzve k omluvě v přímém přenosu. Vyloženě demagogický pak byl moderátorův slovní šťouchanec, že Česká republika se chová, jako by snad byla čínskou provincií.
Má Moravec z premiéra komplex?
„Žijeme v postfaktické době, politici lžou,“ vypálil Moravec v debatě na překvapeného premiéra. Jenomže nelžou jen někteří politici, ale lžou i některá média, a dokonce i moderátoři.
A předseda hnutí ANO jen těžko může nést otěže za všechny lži, které se kdy objeví v mediálním prostoru. Moravec tak spíš působil jako demagog, který má zároveň určitý komplex ze stávajícího premiéra, přičemž mu už nestačila angažovanost a ironie, a tak debatu okořenil pořádnou dávkou konfrontace.
Politické diskuse – a ty ve veřejnoprávních médiích obzvlášť – by měly být o hostech, nikoli o názorech, aktivismu a egu moderátora. Moravcův pěstovaný kult televizní osobnosti na tom nic nemění. Bohužel tříkrálové Otázky ukázaly, že hranice možného se posunuly zase o něco dál.
Fotogalerie |
