Patří k nejvýraznějším personám doby bezprostředně po sametové revoluci, jejíž třicáté výročí bude Česko slavit už 17. listopadu. Václav Klaus, první český premiér a pozdější prezident, patřil mezi ty, kteří formovali tuzemskou politickou scénu do současné podoby.
Ačkoliv je převrat často připisován disidentům v čele s Václavem Havlem a jejich protikomunistické činnosti, podle Klause je vše jinak. Pád komunismu byl prý výsledkem dlouhodobého vývoje, nikoliv hrdinských činů.
„My jsme změnu režimu, kromě Rumunska, udělali nejpozději, což není často zdůrazňováno, a mělo by to stavět do jiného světla ty, kteří mají pocit, že hrdinnými činy porazili komunismus. Že k jeho pádu dojde, bylo naprosto jasné už delší dobu, šlo jen o to, kdy to bude a co bude ta poslední kapka, která to všechno způsobí. V tomto smyslu to byla očekávaná věc. A ta poslední kapka bylo samozřejmě to, co se odehrálo 17. listopadu,“ popisuje Klaus v rozhovoru pro Právo.
„Byl to společenský proces, do kterého zasáhla nečekaně brutální reakce policie. To otevřelo lidem oči, ale komunismus byl už slabý, neschopný a nechtějící se bránit. To přece nebylo žádné naše vítězství nad komunismem, to byl pád komunismu. Jak jinak si lze vysvětlit totální nečinnost institucí komunistické strany, vlády, policie, armády, Lidových milicí? Nic se přece nestalo, systém se prostě rozpustil. Vím, že to hodně lidí, kteří chtějí být hrdiny sametové revoluce, nechce slyšet, ale bylo to tak,“ dodal.
Havlův aktivismus tedy Klaus zjevně příliš neobdivoval. Svědčí o tom i jeho slova, že nikdy nebyl příznivcem toho, jak disidenti proti režimu bojovali.
„Věděl jsem, že tudy cesta nevede, že touto aktivitou disidentů se komunismus nezbourá. Nemluvě o tom, že jejich nejrůznější publikace pro mě byly strašlivě nalevo, byl to sociáldemokratismus, byly v tom prvky zelenání, kterých jsem se od prvopočátku děsil,“ říká Klaus.
A stejně tak pozdější prezident nesouhlasil s tím, jak se lidé kolem Václava Havla stavěli k budoucnosti po komunistech.
„Ti Havlové žádné velké představy o budoucnosti neměli. Nebyli politologové, sociologové, ekonomové, kteří by se těmito věcmi zabývali. (...) Klasickou parlamentní demokracii s politickými stranami vůbec neměli ve svém hledáčku. Oni chtěli nejrůznější disidentská hnutí přeměnit v nová hnutí, která budou řídit společnost. Nenáviděli slovo ‚politická strana‘. Mnohokrát jsem jim říkal: Neblázněte, nespojujte slovo stranictví s komunistickou stranou. Ale oni šířeji a dále neviděli, strany odmítali a já jsem samozřejmě věděl, že na nich musí být parlamentní demokracie založena,“ vzpomíná Klaus.
Klausovi se nakonec klasickou parlamentní demokracii podařilo prosadit. Nejprve se stal předsedou Občanského fóra, pak už si v roce 1991 založil ODS.
Fotogalerie |