Když bývalý prezident Václav Havel zemřel, kromě značného majetku po sobě zanechal i nadaci VIZE 97, kterou založil spolu se svou manželkou Dagmar Havlovou a která měla nadále nést jeho odkaz. Avšak právě ono nesení odkazu nabralo v poslední době dosti podivných rozměrů, když nadace začala požadovat poplatek za použití exprezidentova jména.
Za pojmenování po Havlovi 30 tisíc
Impulsem pro pobouření ze strany veřejnosti bylo jednání nadace v souvislosti s pojmenováním náměstí v izraelské Haifě po Václavu Havlovi. Užití jména osobnosti v místních názvech bývá obvykle považováno za maximální možné projevení úcty, nadace Václava a Dagmar Havlových v něm však spatřila spíše možný zdroj zisku.
Již za umístění laviček nesoucích Havlovo jméno účtovala nadace v minulosti třicetitisícový poplatek, stejnou částku fakturovala skrze izraelskou ambasádu i městu Haifa.
Po vlně protestů ze strany veřejnosti od vymáhání poplatku nadace upustila. Tento poplatek však není jediný, který nadace v souvislosti s Václavem Havlem požaduje. Nepříliš pochopitelně je zpoplatněna i virtuální prohlídka exprezidentovy kanceláře. Zde poplatek činí 80 Kč.
Nadace se topí v dluzích
Mohlo by se zdát, že nemalé jmění, které po sobě Václav Havel zanechal, dostatečně na dlouhou dobu zabezpečí nejen jeho manželku, ale i jejich společnou nadaci. Opak je však pravdou.
Při pohledu do účetnictví nadace VIZE 97 s hrůzou zjistíme, že v plusu byla naposledy v roce 2009. Mínusové částky, v jakých se nadace pohybuje, rozhodně nejsou nízké.
V roce 2013 přes 5 milionů korun a v loňském roce dokonce téměř 9 milionů korun dluhu.
Reakcí většiny společností na podobnou hospodářskou situaci je propouštění zaměstnanců a snižování odměn. Ne však v nadaci manželů Havlových. Zaměstnanců přibývá, odměny se zvyšují a dluh roste. Na charitativní činnost, kterou má nadace v popisu práce, loni vydala pouhých 907 tisíc. Hrubá měsíční mzda člena řícího orgánu je přitom závratných 167 tisíc korun.
Z lidí si dělají sponzory
Bídnou finanční situaci svádí Nadace na úbytek sponzorů. Není divu, že se tak musí uchylovat k podobným praktikám jako zpoplatnění téměř všeho, co zpoplatnit jde.
Jméno prvního českého prezidenta prý ztrácí pro sponzory na atraktivitě, tak je nejspíše zapotřebí udělat sponzora z každého, kdo jeho jméno použije. A o tom, že by ho tato praxe měla v očích sponzorů pozvednout, lze s úspěchem pochybovat.