Již 12 let se ve městě Zarzis plní neobvyklý hřbitov bez náhrobků a jmen, který vlastníma rukama buduje bývalý rybář. Otec dvou synů, kterým se cesta do Evropy zdařila, tak splácí dluh za jejich štěstí poslední službou těm, kterým štěstěna naopak nepřála.
Dobrovolník Červeného kříže Shamseddin Marzoug se ale potýká s nemálo komplikacemi, když místa pro pohřbívání není nazbyt a jeho hřbitov začíná být kriticky přeplněný. Navíc bojuje s nepřízní počasí.
V důsledku nedávných průtrží bylo velké množství zakopaných těl z písečných jam opět odkryto. „Mám obavu, že pokud by napršelo ještě víc, odkrylo by to mrtvoly zcela,“ popisuje nesnadnou situaci Tunisan pro Los Angeles Times.
Stovky mrtvých těl jsou z drtivé většiny bez identifikace, přestože se muž do jejich identity snaží vnést více světla tím, že hrobům začal přidělovat čísla tak, aby ostatky mohly být v budoucnu prozkoumány, případně z nich odebrány vzorky DNA.
Někdy mají utonulí na rukou identifikační náramky, jindy moře vyplaví těla v označených igelitových pytlích. Například se mu podařilo určit totožnost dvacetileté dívky Rosy Marie, již následně poznali někteří z přeživších trosečníků.
V tuniském městě Zarzis vzniká neobvyklý hřbitov.
„Považuji se za člena uprchlické rodiny,“ tvrdí rybář a bývalý dobrovolný pomocník uprchlíkům, jemuž zranění kotníku před dvěma lety znemožňuje nadále vykonávat těžkou práci na moři. A tak se naplno věnuje smutné službě bezejmenným obětem migrační krize.
Pro svou činnost má plány i do budoucna, kdy by chtěl vybudovat oplocený hřbitov s náhrobky, technickou budovou k přípravě těl dobrovolníky a dodávkou na svoz mrtvol. „Možná tu jednou bude DNA banka a archiv,“ plánuje Merzoug, který vyčíslil náklady na realizaci svých plánů na 35 tisíc dolarů, tedy přibližně tři čtvrtě milionu korun. Ty se snaží získat pomocí internetové crowfundingové sbírky, díky níž už kolem sta tisíc vybral.
