Dlouhou dobu jsem si přála mít doma pejska, ale než jsem k tomu přemluvila partnera, chvíli to trvalo. Když mi konečně oznámil, že si pro nějakého chlupáče můžeme klidně hned zajet, rozbušilo se mi srdce radostí. Najednou jsem se cítila jako malé dítě, které čeká na Ježíška a nemůže se dočkat.
Proto jsem v největší euforii sedla hned k počítači a s velkou nadějí čekala, jak už to půjde snadno, když jsem zdolala tak velkou překážku, jako je partnerův souhlas. Zadala jsem do psího vyhledávače PesWeb požadavky, že bychom chtěli fenku malé či střední velikosti, která se bude hodit k dětem. Tím už se nabídka velmi zúžila, ale pořád bylo z čeho vybírat.
Celá natěšená jsem si tam vybrala jednu fenečku, křížence labradora, které je rok a je hodná na děti. Už jsem se viděla, jak si ji vítězoslavně vezeme domů. Vždyť přece v útulku budou mít jistě radost, že jejich svěřenci chceme dát láskyplný domov s plnou miskou. Nakoupili jsme i věci přes internet, ať jsme doma vybavení.
Na volání a SMS nikdo neodpovídal
Jaké ale přišlo rozčarování, když jsme volali na inzerát. Paní z útulku Unie zvířat, která měla Bejlu, jak se fenka jmenuje, na starosti, měla v textu napsáno, abychom volali večer nebo jí napsali SMS. Takže já plná naděje jí hned psala a čekala na odpověď. Od rána nic, tak jsem zkusila zavolat, jednou, pak podruhé, taky nic.
Další den se zase nikdo neozval. Tak jsem volala přímo do útulku, kde další zaměstnankyně pořádně nevěděla, jestli je fenka volná, nebo zda tam mají vůbec nějakého pejska volného, abychom si ho mohli vzít. Byla celá zmatená a řekla, že té paní, která má fenku na starosti, řekne, ať se ozve.
Pejskové jsou nedostatkovým „zbožím“.
Uplynuly čtyři dny, kdy jsem už ztrácela naději, byla otrávená, koukala na jiné pejsky, stále se nikdo neozval. Vlastně doteď se nikdo neozval. Opět mě odbyla druhá zaměstnankyně, že ta paní má ještě svoje zaměstnání a nemá čas zvedat telefony a odepisovat na zprávy. Prý nejsem jediná, kdo by Bejlu chtěl. Už to znělo tak, že ji někomu slíbili, asi známému, protože o takové fenky je teď v době koronaviru enormní zájem, a mně nebere schválně telefon. Protože když jsem ještě naposledy zkoušela volat, měla obsazeno, ale zavolat zpátky, to ne.
O opuštěné psy je teď enormní zájem
Když už jsem pár dní ležela v inzerátech, telefonních číslech na útulky, psala e-maily, jestli náhodou nemají pejska, kterému bychom dali lásku, buď zase bez odezvy, nebo jen stručný mail, že nejsem jediná, kdo chce zvíře, a že nemají čas vyřizovat všechny zprávy.
Na jednu stranu chápu, že jsou asi hodně zaneprázdnění, ale ještě snad mají v sobě špetku slušnosti, aby na slušnou zprávu odpověděli slušně, nikoliv že se vůbec neozvou, případně vás odbydou, ať mají klid.
Je pravda, že v době pandemie koronaviru o pejsky vzrostl zájem, protože se lidé doma nudí, takže si z dlouhé chvíle chtějí pořídit domácího mazlíčka.
Hlavně aby jim to vydrželo, až se všechno vrátí do normálu. Ale přece nemůžou být všichni zamluvení, říkala jsem si.
Získat pejska z útulku je nadlidský úkol.
Už jsem byla tak otrávená z jednání útulků a organizací na pomoc psů, přitom stále vidím na sociálních sítích fotky odložených hafanů, že jsem to chtěla snad i vzdát. Říkala jsem si, že se nebudu doprošovat, abych útulku pomohla a postarala se o jejich svěřence.
Sociální sítě pomohly najít pejska
Nakonec jsem si postěžovala na Facebooku a pak se teprve začaly dít věci. Pár známých mi napsalo, kde by byli určitě rádi, kdybych si osvojila jejich psa. Nakonec jsem volala do sdružení Home4Pets hodné paní, co se opravdu snaží každého psa dostat do domova. Ta mi hned řekla, že v sobotu přivezou čtyři menší fenky ze Slovenska, kde žily někde na dvoře a byly zanedbané.
Poslala mi jejich fotky a já se zamilovala na první pohled do jedné, která zatím nemá ani jméno. Nevěřila jsem vlastním očím a uším, že si opravdu můžu fenku vzít domů, dát jí lásku, péči, výchovu. Že ještě někdo existuje, kdo se opravdu o zvířata stará a chce, aby v útulku pejsci nebyli zbytečně dlouho.
Zatoulaní pejskové by měli dostat šanci na nový život.
Připadala jsem si jako ve snu, že se mnou někdo jedná slušně, bere mi telefony, odpovídá na zprávy a že dohoda je rychlá. Jsem nakonec ráda, že jsem si na sociální síti postěžovala, protože bych ještě teď zoufale seděla u internetu, hledala pejsky, marně se snažila dovolávat do jejich azylu, když jsou teď pro veřejnost útulky zavřené, což ještě více znemožňuje kontakt s jejich opatrovníky.
Není jednoduché získat pejska, musíte mít asi opravdu známosti, abyste dostali „podpultové zboží“. Ale rozhodně to nevzdávejte. Každá opuštěná dušička si zaslouží teplý pelíšek a vlídnou náruč. I když to stojí spoustu úsilí a nervů.
Fotogalerie |
