Ukrajinští Romové jsou rozptýleni po celém Česku, pochopitelně největšímu náporu čelí Praha. A jmenovitě hlavní nádraží. Důvod je prostý, právě zde končí spousta vlaků, kterými Romové prchají směrem na západ.
Problém nastává ve chvíli, kdy požádají české úřady o pomoc. Velká spousta z nich totiž žila na okraji ukrajinské společnosti a nemají tak žádné doklady včetně občanského průkazu. Úředně tak prakticky neexistují.
Ukrajinští Romové na hlavním nádraží v Praze
Druhá věc je, že spousta z nich vlastní maďarský pas. Ten totiž lze získat jednoduše, stačí dokázat etnické spříznění s Maďarskem. Jakožto jeho držitelé ale Romové nemají právo na pětitisícovou podporu.
Desítky romských rodin, které redaktoři Expresu na hlavním nádraží potkali, nemají tušení, jaký bude jejich osud. A tak „hlavák“, konkrétně jeho historickou halu ve druhém patře, pojali za dočasný domov. Žijí zde ve spacácích, dekách či jinak improvizovaných postelích. K dispozici jsou jim dobrovolníci. Ti se sice snaží, seč jim síly stačí, jenže přídělů, které by mohli romským uprchlíkům rozdávat, moc nemají.
Romové mají k dispozici koordinátory.
Důvodem je, že příděly jsou zamýšlené jako jednorázová svačina pro uprchlíky, kteří na hlavním nádraží vystoupí, posilní se a budou si hledat ubytování jinde. To se ale neděje, celé rodiny namísto toho skládají v nádražní hale hlavu.
Ukrajinští Romové na hlavním nádraží v Praze
Dostávají teplý čaj a sem tam sušenku. Dětem se rozdávají přesnídávky s vitamíny v kapsičkách.
Zápach až na magistrálu
Situace v hale hlavního nádraží je skutečně tristní. Malé děti včetně kojenců tu žijí zkrátka jako bezdomovci jen s omezenými možnostmi hygieny.
V kombinaci s vysokými teplotami se celou halou line zápach potu. Částečně ho přebíjí jiný smrad, ten z cigaret. Těch mají ukrajinští Romové dostatek. Tedy alespoň někteří.
Ukrajinští Romové na hlavním nádraží v Praze
„Davajte cigaretu,“ říká asertivně jedna z uprchlic a natahuje směrem k redaktorům Expresu ruku. Když se dozví, že jsou oba nekuřáci, jen máchne rukou.
Jiní ovšem kouří jednu cigaretu za druhou. Ať už se jedná o babičku, která se potuluje kolem, či matku s miminem. Ta si k našemu údivu zapaluje cigaretu právě ve chvíli, kdy kojí.
Mladá romská maminka kojila a během toho si dávala cigaretu.
Děje se tak před budovou nádraží, venku u magistrály. Tam Romové tráví většinu dne, uvnitř jsou hlavně přes noc. Zabavit se snaží všelijak, ženy si povídají, děti hledají zábavu všude kolem.
Potkáváme třeba dva chlapce, kteří se honí za míčkem. A o chvíli později se zase prohání po eskalátorech, které spojují nástupiště s dolním patrem. Hrají si i kolem sochy Nicholase Wintona, který právě odsud v roce 1939 vypravoval vlaky plné židovských dětí směrem do Británie, aby je zachránil před transporty do koncentračních táborů.
Pro děti jsou zábavou eskalátory.
Hala, kde přebývají ukrajinští Romové, je kousek od sochy Nicholase Wintona.
Právě ženy a děti na hlavním nádraží masivně převažují. Muži jsou výjimkou, potkáváme například jednoho, který přišel o nohy a je na vozíku. Povětšinou totiž otcové od těchto rodin dostali povolávací rozkaz a bojují proti ruským vetřelcům.
Ukrajinští Romové na hlavním nádraží v Praze
Ostatně už v úvodu války oběhl svět příběh o Romech ve vesnici Ljubimovka, kteří svérázně zarazili postup Rusů: ukradli jim tank. A přímo před nosem s ním ruským vojákům ujeli.
Chaos na hlavním nádraží by se mohl alespoň trochu utišit o víkendu. Během něj se totiž uprchlíkům bez střechy nad hlavou otevře stanové městečko v Tróji.
Na další fotografie z hlavního nádraží se podívejte v galerii.
Fotogalerie |
159
58
23
19
14
12
