Arnold Mbale Sube je jedním z mála afrických uprchlíků, kterým se podařilo dostat se přes Francii do Velké Británie. Spolu s ním Britové přijali i jeho manželku Jeanne a osm dětí. Místo toho, aby rodina byla vděčná za britskou pohostinnost a štědrost, jen si neustále stěžují, že dostávají od státu málo.
Oba manželé jsou nezaměstnaní. Přitom při žádosti o azyl uvedli, že si chtějí doplnit vzdělání a pracovat. Ani k jednomu nedošlo a Arnold s Jeanne jen pobírají dávky pro nezaměstnané a sociální dávky na děti. Ty jim ale přijdou moc nízké a stěžují si, že je Velká Británie zanedbává.
Nezaměstnaným uprchlíkům se městská rada v Lutonu poblíž Londýna, kde se rodina usadila, rozhodla přidělit jeden u obecních domů. Dvoupodlažní domek měl být pro uprchlíky zcela zdarma a nemuseli ani platit nájemné nebo za energie. Reakce rodiny Subeových však úředníkům vyrazila dech.
Uprchlíci dům odmítli s tím, že jim přijde malý a nelíbí se jim.
„Dům je malý a hnusný, v tom s dětmi nebudeme. Ať nám okamžitě dají dům s alespoň šesti ložnicemi. Nenecháme se tady zahanbovat,“ řekl třiatřicetiletý otec rodiny Arnold Mbele Sube. „Je to ten nejhorší dům, co existuje. V tom s dětmi bydlet nebudu,“ přisadila si jeho partnerka Jeanne.
Městské radě tak nezbylo než pokračovat v tom, že rodině již téměř půl roku platí hotel. Místní obyvatelé považují jednání uprchlíků za naprostou nehoráznost. O bydlení je totiž v dané lokalitě nouze a je velmi drahé. Kdyby si dům chtěl někdo od města koupit, zaplatí za něj v přepočtu kolem 7 milionů korun. Na energiích by při britských cenách měsíčně zaplatil minimálně 10 tisíc korun.
To vše mohli mít nevděční uprchlíci zadarmo, ale bylo jim to málo.
Fotogalerie |
