Když přepadení Ukrajiny ruským agresorem ve čtvrtek v pět ráno začalo, česká Ukrajinka Oksana Andriyash ve svém bytě v jedné pražské čtvrti nespala. Ne proto, že by byla tak na trní, protože jak sama říká, ani ona nevěřila, že by Putin „vletěl“ do její země, ale zkrátka proto, že spát nemohla.
První zprávy o válce tak neměla jako většina Čechů, kteří se probudili do šokujícího rána, z mimořádného vysílání, ale od své maminky z města Illinci, která jí v pět hodin ráno napsala, že začala válka. Od té doby se u ní střídá pláč s nadějí, strach o rodinu se mísí s hrdostí na její národ, ale také s pocitem bezmocnosti v zatím velmi bezpečné České republice. Dcera ukrajinského vojáka narozená ve Zvolenu říká, že nyní prochází dny, kdy se za sebe stydí.
Kolikrát sis ve čtvrtek volala s rodinou?
To byla taková náhoda, nemohla jsem usnout a v pět ráno mi máma psala, že začala válka. Hned jsem jí volala a ta vůbec nečekala, že se jí takhle ozvu. Ten den jsem si s ní psala a volala nonstop, protože jsme se bály, že se přeruší signály telefonního spojení a internetu. Máma mi napsala, že Ukrajina do rána zmizí, že vojáci jsou deset kilometrů od Kyjeva. Naštěstí se tak nestalo, teď už věřím, že máme naději.
Malá Oksana s maminkou
Překvapilo tě, jak ruská armáda původně rychle postupovala?
Nejdříve mě to nasralo, když promineš. Protože jak je možné zvládnout takovou dálku takto rychle, to ani vlaky tam nejezdí tak rychle! Ale pak jsem byla šťastná za masivní odpor, nespím celý den a celou noc a jen sleduji, co se děje, poslouchám projevy našeho prezidenta Zelenského a jsem na něj opravdu hrdá.
Co se stane, pokud ruská armáda dobude Kyjev?
Nemyslím si, že ho dobudou. Stejně by to ale dlouho nevydrželo, už to několikrát nepřátelé zkoušeli. Možná je Putin připravený na válku, ale určitě ne na další postup. Nebude schopen Ukrajinu udržet. Rusové jsou možná zvyklí na jeho režim, ale Ukrajina přestože je sice ještě zaostalejší za Evropou, se snaží, aby fungovala jako demokratický stát. Podle mě to Putin politicky nezvládne.
Jak se ti poslouchají slova, že Putin chce Ukrajinu defašizovat?
Ukrajinci byli na přední frontě proti Hitlerovi, ale my jsme fašisti? V Rusku mají jeden kanál, Russia, všichni kvůli covidu sedí doma a koukají na ten jeden kanál, tak se nedivme, že jsou tam pak lidé, kteří s jeho postupem souhlasí. Tohle on vykládá svým občanům, aby měl jejich podporu v invazi. Putin si myslel, jak rozdělí Ukrajinu, ale naopak ji spojil. Teď se řeší jako trest sankce, ale sankce na Putina nefungují od roku 2014 a je mu to úplně jedno. Sankce mu dejme až po válce, on žije ve svém světě a má podporu z Východu, určitě čínskou, a může mu to být jedno.
Odpor Ukrajinců je překvapující a dá se říct, že pro zbytek Evropy i zahanbující.
Je to tak, velký podíl na tom má i náš prezident, nikdy jsem si nemyslela, že na něj budu tak moc pyšná.
Server Mail Online v pátek večer zveřejnil fotku čečenských bojovníků v lese, kteří mají být nachystáni na útok na Kyjev s jediným cílem, a to prezidentem Zelenským. Původně se jednalo o dohad, ale nyní se potvrdilo, že jsou připraveni útočit na Kyjev. Je to pro tebe nějak překvapivá zpráva?
Ne, když začala válka v roce 2014, v armádě byli Uzbekové, Kyrgyzové, Dagestánci a Čečenci, takže bych se tomu nedivila.
O koho se doma bojíš?
O nejbližší rodinu samozřejmě, rodiče a babičky. Rodiče bydlí ve Vinnycké oblasti, je to příhraniční zóna s Moldavskem, ta také byla okupována Ruskem, je to asi čtyři sta kilometrů od Kyjeva.
Jako dcera vojáka s něčím takovým určitě vnitřně musíš počítat.
Ano, ale strach tu je pořád. Táta je ve výsluze od třiatřiceti let. Narodila jsem se ve slovenském Zvolenu, kde byl táta na vojenské základně. Rodný list mám vystavený v Olomouci. Rodiče poté bydleli v Milovicích, kde byl táta palubní inženýr vojenských letadel a vrtulníků a létal tady vedle nás z vojenského letiště Kbely. Po rozpadu Sovětského svazu se vrátil na Ukrajinu. Moje maminka, která vystudovala pedagogickou fakultu, teď nemůže uvěřit zprávám, že bombardují školy. Lidé se mohou schovat do bunkrů, ale menší města jako u nás je nemají. V pět ráno se rozezněly sirény a prý: Vezměte si pasy a evakuační zavazadla. Moji rodiče půjdou do sklepa a sousedi taky. Válka je u nás vlastně od roku 2014, akorát se na to tak nějak zapomnělo.
Tatínek Oksany Andriyash na archivní fotografii z rodinného alba
Proč tvoji rodiče nepřijedou za tebou? Nebo alespoň maminka?
To nejde, muži do šedesáti let nemůžou odcestovat z Ukrajiny z důvodu vojenské služby. Táta ještě spadá do této kategorie, ale i kdyby mohl, dobrovolně by jako bývalý voják svoji zemi neopustil. Další věc je, že máma nemůže opustit babičku, protože se o ni musí starat. Babička má strach, ale spíše o moje rodiče a o mě a hlavně o tátu, který už byl nasazen v roce 2014 (anexe Krymu). Teď už mu ale jeho aktuální zdravotní stav nedovoluje na sto procent vykonávat svoji službu. Jsem ráda, že se muži a ženy na Ukrajině spojili a vlast brání všichni.
Od té doby, co se známe, jsem se divila tomu, proč nemáš české občanství, když tu žiješ už tak dlouho. Byla jsi v tomhle prozíravá?
Mám jenom trvalý pobyt, nechtěla jsem občanství kvůli tomu, že mám rodinu na Ukrajině, a kdyby se něco stalo, abych tam mohla jet, jelikož Ukrajina nedovoluje dvojí občanství. Kdybych se stala Češkou, musela bych se vzdát ukrajinského pasu. Nechtěla jsem to riskovat z jediného důvodu, jsem jediná dcera, a kdyby se něco stalo, kdyby se zavřely hranice, nedostala bych se k rodině.
Mezi tvoje nejbližší kamarády tady v Česku patří Běloruska, Rus a Arménka, jste takový malý Sovětský svaz přátel a mezi sebou mluvíte rusky. Spojenci obviňují i Bělorusko z účasti na invazi, jak se o tom spolu mezi sebou teď bavíte?
Všichni jsou proti Putinově režimu, Ukrajina byla první země, která se snažila dostat ze sovětského vlivu. Bělorusové v Praze s politikou u nich doma silně nesouhlasí a můj kamarád Rus už tady dostal české občanství, žije v Česku dlouho. Klidně se vzdal toho ruského, protože se stydí za to, co Putin provádí.
Co ty právě teď?
No co já. Ani nemám slov, pomoci bojem nemůžu, cítím se bezmocně, nepojedu tam s kalašnikovem. Když někdo půjde bojovat za zemi, tak táta, a ne já.
Jak ti je, když tady sedíme u prosecca a víš, že ve tvé zemi probíhá válka?
Ty mě chceš rozbrečet.
Nechci, jen chci vědět, co cítíš.
Bojím se rána, jestli budou moji blízcí živí a jestli s nimi budu mít nějaký kontakt. Cítím se blbě a je mi i blbě, jen když o tom mluvíme, protože vím, že tady jsem v bezpečí. Nemůžu tady rozdávat chytré rady, když kluci, i ti, se kterými jsem vyrůstala a chodila do školy, umírají v ulicích. Sama se za to stydím a nevím, co mám dělat a jak to zastavit, hashtagem „Putin je debil“ to nikdo nevyřeší.
To je věc sociálních sítí, tak jako ukrajinské vlaječky na profilových fotkách.
Tohle už tady bylo v roce 2014, to s těmi vlaječkami je sice hezké, ale musíme mít pomoc ze Západu, finance a zbraně, to se nám už teď dostává a díky za to. Všichni si myslí, jak je Česko daleko, ale není.
Jak vnímáš takovou internetovou podporu, když se podíváš na sociální sítě a na Instagram, kde jsi hodně aktivní?
Sama jsem se styděla psát něco takového, jako že miluji svoji zemi, protože to není k ničemu a ničím tím nepomůžu, na druhou stranu to určitě přivolá více pozornosti zejména mezi mladými, aby to celý svět viděl. Od doby, co začala válka, si píšu s hodně lidmi od nás a také s kamarády z dětství, co potřebují, abychom zkusili něco zařídit, takže organizuji alespoň nějakou pomoc, kterou můžeme a která je v mých silách. Ráda bych ji dělala adresně, jsem z centrální Ukrajiny a to je od hranic daleko, chci, aby se pomoc dostala i tam.
Chci se na tu velkou podporu na českých sociálních sítích zeptat i proto, že pracuješ ve finančnictví, máš vysokoškolský titul a udělala sis MBA, ale já vím, že jsou tací, kteří si o tobě mysleli, že jsi uklízečka. České sociální sítě jsou celé modro-žluté, ale pojďme si nalít čistého vína o realitě Ukrajinců v Česku.
Ano, je to tak. Teď už to „ukáčko“ tak necítím, ale je taky pravda, že já tady moc ukrajinských kamarádů nemám, takže to nemám dnes jak vysledovat. Většina z nich sem přijede, vydělá peníze a jede domů za rodinou, ani moc nechodí ven, spí na ubytovnách, chodí do práce a pak se vracejí na Ukrajinu. Já jsem z centrální Ukrajiny, ale tady je většina lidí ze Zakarpatska, mluví i trochu jinak než já, drží si tady svoje skupinky, ale já jsem se více včlenila do české kultury. Pokud se ale bavíme o nějaké formě opovržení, ano, taky jsem to pocítila, ovšem posledních pár let je to podle mě daleko lepší.
Malá Oksana v kroji
Součástí takových věcí, jako je válka, jsou i velká gesta, nedávno česká zpěvačka Aneta Langerová pro Český rozhlas řekla, že by chtěla jet na hranice stát tam a nějak Ukrajince bránit. Co si o takových výrocích myslíš?
Víš co, já jsem v roce 2014 dávala taky taková prohlášení. A jsem vycvičená? Jsem připravená? Tam je v noci někdy až minus osmnáct stupňů, co ona tam bude dělat v noci? Proto teď taky mlčím, protože se stydím. Promiň, ale mě to i uráží, když to slyším, ona si myslí, že se tam domluví anglicky? Nebo kdo se o ni bude starat, aby ji tam nezabili? Vojáci mají své práce dost.
A jak to vypadá, tak i vojaček, lidé sdílejí příběhy žen, které brání zemi se samopalem v ruce, některé bohužel padly.
Naplňuje mě to hrdostí na můj lid, od prvního ledna teď navíc nově funguje povinná vojenská služba i pro ženy. Ukrajinci už jednou zachránili svoji zemi, a když se všichni zvednou, určitě vyženou agresora. Nyní můžeme sledovat statečnost ukrajinského národa. Ukrajina může být proto nový Izrael, kdy jsou připraveni úplně všichni, máme rovnoprávnost, tak proč by ne. Celkově si myslím, že kdyby rázné ukrajinské ženy vyrazily na Putina, už je válka skončená. (smích) S povinnou vojenskou službou souhlasím, to neuškodí nikomu, raději být vycvičen než pak koukat, co se děje.
Jaké zprávy teď dostáváš z domova? Ty, které tě nejvíce zneklidňují?
Doufám, že Putin nedobude Kyjev, už se ke mně dostávají zvěsti, jako že Putinovy jednotky chtějí otrávit vodu nebo vyhodit do vzduchu plynovod, který prochází zrovna mým městem. Proběhl tam výsadek, ale proč? Je to malé město jménem Illinci. Nic tam není kromě toho, že tamtudy vede plynovod. Ale věřím, že válku vyhrajeme určitě my. Sláva Ukrajině!
Fotogalerie |
