jít naiDNES.cz

Na chodníku vás srazí tříkolka! Segwaye nahradila nebezpečná kola. A magistrát o nich ani neví

Byly doby, kdy se po Praze nešlo hnout, aniž byste nenarazili na skupinku jedoucí na segwayích. Ty časy jsou ale pryč. Od července roku 2016 je jízda na nich v historických částech Prahy zakázaná. To ale neznamená, že Pražané nemusí být ve střehu. Segwaye vystřídala jiná vozítka, která Magistrát hlavního města Prahy nechávají chladným. Jsou ale pro chodce bezpečná? My jsme jedno takové vyzkoušeli a nestačili jsme se divit!

Magistrát hlavního města Prahy v čele s primátorem Zdeňkem Hřibem se sice již řadu měsíců snaží neúspěšně zakázat takzvaná pivní kola, nejde ale o jediný problém, který trápí obyvatele centra Prahy. 

Centrum naší metropole je přeplněno různými vozítky, která nejenže zpomalují dopravu, ale navíc jsou pro chodce minimálně stejně nebezpečná jako zakázané segwaye. Nutno připomenout, že město ohledně zákazu segwayů v památkové rezervaci argumentovalo právě bezpečností chodců. 

Tyto tříkolky a koloběžky nejsou nebezpečné jenom pro chodce, ale i pro řidiče. Jezdci na nich totiž běžně beztrestně jezdí v protisměru.

Jelikož je Praha přeplněná tříkolkami, které svými pneumatikami spíše připomínají „přemisťovadlo pro Batmana“ než turistickou atrakci, rozhodli jsme se jednu si půjčit a vyzkoušet, za jakých podmínek nám ji vůbec půjčí, kde s ní budeme moct jezdit a co si na ní můžeme v centru Prahy dovolit, než si na nás někdo došlápne.

Pro tyto účely jsme se rozhodli využít služeb společnosti Euro Segway, která svá vozítka vystavuje přímo na Staroměstském náměstí. Zarezervovat si můžete i jízdu s průvodcem, v tom případě vám půjčí i zakázané segwaye, nebo koloběžky, tříkolky či kola, na nichž můžete po Praze drandit i bez průvodce. 

My jsme se rozhodli pro tříkolku, jež nás zaujala na první pohled svou robustní konstrukcí.

Půjčit si tříkolku nebylo nic obtížného. Má sice tři rychlostní stupně, kdy při tom nejvyšším můžete jet více než padesátikilometrovou rychlostí (maximum jsme z bezpečnostních důvodů nezkoušeli), nikoho přitom nezajímalo, zda vlastníme řidičské oprávnění, či ne. Kdybychom se nezeptali, nejspíše by nám ani nebylo sděleno, kam na tříkolce smíme či nesmíme.

„Nesmíte na pěší zónu, i když na některé pěší zóny kola smí. Smíte jezdit bez problémů po náměstích a parcích. Nabitá baterie vydrží šest hodin,“ sdělil nám mladík, který nám tříkolku půjčil, a mohli jsme vyrazit. 

Jelikož se půjčovna nachází necelých 200 metrů od Staroměstského náměstí, vyrazili jsme rovnou tam.

A právě tam jsme započali naši zkoušku, co vše si můžeme v centru Prahy dovolit na tříkolce, která je jenom o trošku menší než auto Mini Cooper. 

A nutno říct, že možnosti jsou neomezené.

Když jsme po třiceti minutách předstírané bezohledné jízdy opouštěli Staroměstské náměstí, uvědomili jsme si, že si na tříkolce můžeme dovolit opravdu cokoliv. Nikdo nás za tu dobu ani jednou nenapomenul, že tam nemáme co dělat, nepřišel za námi ani jeden strážník městské policie. 

Turisté v Praze jsou tak zvyklí na podobná vozítka, že vám dají přednost a ještě před vámi div nepoklonkují.

Proto jsme se rozhodli zajít mnohem dál. Vyjeli jsme ze Staroměstského náměstí a zkusili, co se stane, když na tříkolce po chodníku projedeme Pařížskou ulicí tam a zpět. 

A nutno říct, že se nestalo nic. 

Lidé koukali, turisté uskakovali, nikdo neřekl ani slovo. Strávili jsme tam sice dobrých deset minut a doufali, že nás někdo přijde legitimovat, nestalo se tak.

Když už nás nebavilo jezdit po chodníku v Pařížské ulici, rozhodli jsme se vydat směrem k pražskému magistrátu, kde jsme předpokládali, že by se někdo mohl divit, proč se tam na robustní tříkolce proháníme po chodníku. Ani tam si nás ale nikdo nevšiml. 

Proto jsme na tříkolce po chodníku od budovy magistrátu dojeli až ke Karlovu mostu, kde jsme zastavili a přemýšleli, co by se asi stalo, kdybychom byli opilí turisté a rozhodli se přes tento architektonický skvost, stejně jako partička v limuzíně před čtyřmi lety, přejet. 

V tu chvíli za námi přišli vyděšení zaměstnanci konkurenční společnosti, kteří nám sdělili, že dál jet nesmíme. Těm ale více než o Karlův most a turisty šlo o jejich živobytí. Báli se totiž, abychom svým jednáním nezpůsobili příliš velký humbuk.

Zajímavé bylo setkání s asistentem náměstka Adama Scheinherra, jehož jsme potkali, když jsme jeli na Staroměstské náměstí. Ten jediný se za celou dobu pozastavil nad tím, že jedeme na tříkolce po chodníku. 

Když jsme mu sdělili, že zkoušíme, co si můžeme v centru Prahy dovolit, než nás někdo zastaví, a zeptali jsme se ho, zda by nám nedal na toto téma rozhovor, ačkoliv jsme měli již domluvený rozhovor s mluvčím magistrátu Vítem Hofmanem, s díky odmítl a přiznal se nám, že přemýšlí, že na nás zavolá policii, aby vedení Prahy neztratilo tvář. 

Posléze se nám paradoxně přiznal, že podobné vozítko vidí v Praze poprvé v životě. Jelikož ale pracuje 371 metrů od místa, kde jsou přesně námi půjčené tříkolky vystaveny, buď nechodí na Staroměstské náměstí, nebo mu všechna Prahou prohánějící se vozítka splývají.

Ačkoliv jsme mohli počkat, zda na nás náměstkův asistent opravdu zavolá strážníky, rozhodli jsme se je vyhledat sami. Opravdu nás totiž zajímala jejich reakce. 

Na první vůz městské policie jsme narazili, jak jedou přes náměstí Franze Kafky kolem kostela svatého Mikuláše ke Staroměstskému náměstí. Zařadili jsme se tedy za ně a jeli za nimi. Přestože nás museli vidět ve zpětném zrcátku, nestalo se nic. 

Bez reakce to zůstalo i ve chvíli, kdy jsme přímo vedle jejich vozu najeli na Staroměstské náměstí. Strážníci jeli dál. Nechceme jim křivdit, ale jelikož neměli zapnuté majáky, nejspíše jeli rozdávat botičky za parkování.

Proto jsme zkusili ostražitost strážníků, kteří zrovna něco řešili před Ministerstvem pro místní rozvoj. Zatímco naše přítomnost na Staroměstském náměstí, kde je opravdu vysoká kumulace turistů, nechala strážníky chladnými, když jsme na rohu Staroměstského náměstí a Pařížské najeli na chodník, ihned k nám přistoupil jeden ze strážníků, který nás upozornil na to, abychom sjeli z chodníku dolů. 

Když jsme ale záhy před nimi jezdili po silnici v protisměru, opět jsme pro ně byli neviditelní.

Na závěr je nutno říct, že plošný zákaz segwayů umožnila novela zákona o silniční dopravě, který na ně původně pohlížel jako na chodce. 

Otázkou tak je, jak se zákon dívá na elektrické koloběžky a tříkolky, které svou konstrukcí spíše připomínají přinejmenším skútr, na jehož obsluhu je potřeba mít řidičské oprávnění. 

Pronajímatelé se totiž tváří, že půjčují „kolo“, které má tu výhodu, že jezdí více než padesátikilometrovou rychlostí. Tudíž na nich můžete jezdit po náměstích, parcích, cyklostezkách, nábřežích a v podstatě i po silnici. Neměli byste jezdit po chodníku, to ale nesmíte ani na kolech, protože jezdit na kole po chodníku je ze zákona obecně zakázáno, to ale neznamená, že to všichni cyklisté dodržují.

Problém těchto robustních tříkolek a koloběžek je v podstatě v tom, že si je může půjčit opravdu kdokoliv. V centru Prahy tak jsou k vidění turisté, kteří se na nich sotva udrží, neznají pravidla silničního provozu, motají se mezi turisty a svá vozítka sotva ovládají. 

Největší problém ale vidíme v tom, že Magistrát hlavního města Prahy o nich nemá ponětí. To alespoň vyplývá z vyjádření mluvčího Víta Hofmana.

„Toto konkrétní vozidlo jsem neviděl. Pro koloběžky i některá trojkolová vozidla platí pravidla jako pro cyklisty. Pokud nespadá do kategorie motorových vozidel. V tom případě by šlo o klasické motocykly. Musela by splňovat veškeré parametry provozu a všech zákonů. Musí mít státní technickou kontrolu, registrační značku a vy jako uživatel patřičné řidičské oprávnění,“ sdělil nám Hofman, jemuž jsme museli ukázat snímek tříkolky, aby se zorientoval, o které vozítko jde, i když jich po Praze jezdí opravdu velké množství.

Jelikož jsme si sami na vlastní kůži vyzkoušeli, jak nebezpečná mohou být pro chodce, zeptali jsme se, jak je možné, že segwaye jsou zakázané a tříkolky s takto robustní konstrukcí, na nichž se dá jezdit po náměstích a parcích v centru Prahy, ne. 

Odpověď Víta Hofmana nás překvapila. 

„Segwaye zde působily velice dlouhou dobu. Měli jsme řadu stížností od místních obyvatel. Od městské policie víme, že byla řada srážek s chodci. Na základě podnětů občanů městských částí došlo k regulaci těchto prostředků v širším centru hlavního města,“ sdělil nám. 

Když jsme mu řekli, zda to chápeme dobře, že zatím prostě nepřišlo dostatečné množství stížností, dozvěděli jsme se, že ho špatně parafrázujeme a ubíráme se jiným směrem.

„Tato služba je nová. Mikromobilitu podporujeme. Na tuto službu se zaměříme,“ sdělil nám Hofman, z jehož vyjádření je jasné, že po Praze jednoduše jezdí velké množství koloběžek a tříkolek, které spadají do různých kategorií, nikdo ale neví, které smí na cyklostezku a které by neměly sjíždět ze silnice. 

Provozovatelé těchto strojů pak hřeší na to, že Praha nedokáže všechny prohřešky uhlídat. „Není v našich silách, aby strážníci stáli na každém rohu,“ uzavřel Hofman. Je ale zajímavé, že když v centru zaparkujete na modré zóně bez povolení, botičku dostanete do pěti minut. 

Sami se podívejte na jízdu na tříkolce, kterou jsme si mohli bez doložení jakéhokoliv dokladu půjčit pouhých 200 metrů od Staroměstského náměstí, beztrestně jsme se na ní proháněli centrem Prahy, a ačkoliv jsou pravidelně vystaveny kousek od Orloje, mluvčí pražského magistrátu tvrdí, že je nikdy neviděl a o jejich existenci neměl ponětí. 

A na jeho argument, že neznalost zákona ještě neznamená, že jsme neporušili zákony, říkáme, že kde není žalobce, není soudce. 

Navíc obyvatelé centra Prahy jako by na přítomnost podobných vozítek snad rezignovali...

Fotogalerie

Komentáře

Mohlo by vás zajímat