Když se politickému leaderovi stane, že mu dojdou témata, na která by znovu nalákal svoje pomalu odcházející voliče, obvykle sáhne po snížení daní, opravě dálnic nebo reformě čehokoliv, co je zrovna po ruce.
A pak je tu Tomio Okamura, jenž na tiskovou konferenci dokáže přijít s tématem, které se ihned může zařadit mezi naše největší politické bizáry, ale je potřeba uznat, že trápí nejen jeho.
Když už se stane, že chce předseda Sněmovny, který je zároveň odpovědný i voličům své strany, řešit problém, se kterým se na něj obrací, tak určitě není řešením to probírat na tiskové konferenci nebo dokonce koaliční radě vlády.
V tomto konkrétním případě měl záležitost řešit s ministrem dopravy Ivanem Bednárikem v soukromí. Jenže to by bylo jednak moc jednoduché, ale hlavně, nikdo by okamžitě nevěděl, že se našel toaletní spasitel.
A tak se sešla koaliční rada, kde pod Okamurovým hněvem stanuli jak Bednárik, tak i generální ředitel Českých drah Michal Krapinec. Ještě tady mohlo vše v dobrém skončit a účastníci se mohli rozejít s tím, že se tedy zaměstnanci Českých drah budou snažit doplňovat papír lépe.
Jenže známe to, s mocí roste chuť, a tak se rozhodl Okamura pro jistotu ještě vytvořit ze svých voličů a spolustraníků speciální komando reportérů, které bude v rychlících na trase Praha – Ostrava neúnavně dokumentovat prázdné držáky a posílat mu vše jako důkaz.
Je sice krásné, jak se nyní mluví o pohodlí cestujících, ovšem kam se poděla debata o dalších neduzích vlakové přepravy? A ještě mě napadá: toaletní papír je nedostatkové zboží pouze na této jedné trase?
Většina toalet ve vlacích je obecně na velmi dobré úrovni a v brzkém budoucnu se jistě dočkáme i kompletní obměny. Chybějící toaletní papír se bohužel ve 100 % uhlídat nedá
Šlapací záchody z osmdesátek i chybějící mýdlo
Pokud už chce Okamura s armádou svých věrných fotografů dělat pořádek na železnici, mohli by se ptát spíše na to, proč v některých soupravách stále přežívají „šlapací“ toalety, které jsou velmi často součástí zařízení, které snad ještě pamatuje cestující z druhé poloviny osmdesátých let.
A navíc, pokud má být komfort cestujících dotažen k dokonalosti, mohl by šéf SPD vedle papíru požadovat i garantované mýdlo, což je luxus, který na dráze chybí reálně mnohem častěji než samotný toaleťák. Osobní zkušenost, vlakem jezdím téměř denně.
Kolik stojí předseda Sněmovny?
Měsíční hrubý plat předsedy Sněmovny dosahuje 308 700 Kč, což odpovídá stejnému platovému koeficientu z platové základny, jaký má premiér. K tomu mu náleží víceúčelová měsíční paušální náhrada určená především na reprezentaci a stravné ve výši 58 % platové základny, což představuje dalších více než 60 000 Kč čistého měsíčně.
Ze zákona má předseda Sněmovny dále nárok na služební automobil s řidičem (a to i k soukromým účelům), služební byt či ubytování v Praze a celodenní státní ochrannou službu. Z Okamury se tak najisto stal ten nejdražší hlídač toalet v dějinách.
Fotogalerie |
14
12
15
13
10
6
