Kdyby Seznam Zprávy nezjistily, že Zdeněk Bakala končí jako hlavní donátor Knihovny Václava Havla, veřejnost by se o rozsahu krize možná ani nedozvěděla. Na webu knihovny nic. Na sociálních sítích ticho po pěšině. Žádné veřejné vysvětlení, žádné přiznání problému, žádný plán.

Přitom nejde o drobný provozní zádrhel. Odchází největší sponzor, další velký dárce váhá, končí celý sedmnáctičlenný tým a ředitel Tomáš Sedláček podle vlastních slov už přes měsíc nepracuje, protože je na překážkách. Instituce, která nese jméno Václava Havla, člověka spojeného s odpovědností, politickým odkazem a veřejnou řečí, se tak k vlastní krizi chová netransparentně.

Fascinující je, že všichni mluví až ve chvíli, kdy se jich někdo zeptá, jinak nic. Přitom tady nemluvíme o spolku přátel akvaristiky z Horní Dolní, ale o jedné z významných institucí nesoucích Havlovo jméno.

Bakala končí. A s ním mizí většina peněz

Nadace Bakalových podporovala Knihovnu Václava Havla přes dvacet let. Podle poslední dostupné výroční zprávy pokrývala v roce 2024 skoro polovinu jejích nákladů. Knihovna od Bakala Foundation získala přes deset milionů korun, další dva miliony přidala rodinná nadace miliardáře Karla Komárka. Celkové náklady na provoz byly bezmála 24 milionů, když tedy Bakala řekne dost, není to jen nepříjemnost. je to rána.

Sama Dagmar Havlová napsala, že ukončení dohody ze strany Bakaly může mít pro knihovnu fatální důsledky. Komárek Family Foundation zatím letošní podporu drží, ale další pomoc podmiňuje vývojem v knihovně. Přeloženo z nadační řeči tedy sledujeme to, že to nevypadá vůbec dobře a nechceme házet peníze do instituce, která se neumí udržet pohromadě.

Peníze ale nejsou celý příběh, možná ani ten hlavní. Po oznámení konce Bakalovy podpory vyšlo najevo, že od září končí i celý sedmnáctičlenný tým knihovny. A důvod? Lidé uvnitř už podle svého vyjádření nemohou garantovat zdravý vývoj knihovny ani její dobré jméno, to je věta, která by měla v každé normální instituci spustit poplach.

Nebavíme se o partě znuděných brigádníků, kteří se pohádali o směny, bavíme se o lidech, kteří se o Havlův odkaz starali roky. Když právě oni řeknou, že už nemohou ručit za dobré jméno knihovny, je to brutální signál, a přesto se o tom veřejnost dozvídá až ve chvíli, kdy to vytáhnou novináři.

Sedláček chtěl Havla pro mladé. Zatím dostal knihovnu do kopru

Tomáš Sedláček se stal ředitelem na konci března minulého roku. Chtěl knihovnu modernizovat, otevřít světu, dostat Havla k mladým. Mluvil o platformě světového formátu, o duchu Evropy a dokonce o tom, že mladým mužům nabídne místo Andrewa Tatea právě Václava Havla.

Snílek. Filozof. Bohém. Muž velkých vět, větších hyperbol a ještě větších představ o sobě samém. Člověk, kterému byste nesvěřili ani bar po zavíračce, protože by z něj do rána udělal duchovní platformu evropského formátu, kde se místo účtenek diskutuje o smyslu bytí. Dostal zavedenou instituci s jasným jménem, rozpočtem, týmem, historií, sponzory a posláním a otázka jednoduchá. Co se muselo stát, že za jeden rok přivedete Havlovu knihovnu na buben? Jak se podaří dostat na hranu knihovnu, která má za sebou jméno Václava Havla, podporu miliardářů Bakaly a Komárka, relativně malý tým a roky budovanou pověst?

Knihovna Václava Havla měla být místem paměti, debaty a živého odkazu, ne Sedláčkův osobní meditační stan, ve kterém se bude zkoušet, jestli lze Havla přebalit do nového marketingu a vyvézt ho na Západ jako duchovní suvenýr. Havel nepotřebuje rebranding, Havel potřebuje lidi, kteří rozumějí tomu, proč je důležitý. Část lidí, kteří odkaz drželi při životě, teď odchází. Mluvčí knihovny řekla, že tým už nemůže garantovat zdravý vývoj knihovny ani její dobré jméno.

Ředitel na překážkách

Sedláček Seznam Zprávám potvrdil, že je už přes měsíc na překážkách v práci. Tedy v době, kdy se řeší budoucnost knihovny, její ředitel ji fakticky neřídí a na svých sítích k tomu nemá co říct. Knihovna také ne. Přitom ještě nedávno Sedláček psal z americké cesty, jak šíří ducha Václava Havla. Duch se tedy šířil po Americe, zatímco doma už se pískal konec.

Podle Seznam Zpráv se navíc mělo jednat i o Sedláčkově odvolání, Dagmar Havlová se ho však měla zastat. Pokud je to pravda, nejde jen o příběh jednoho snílka, je to příběh špatného řízení, zavřených dveří a neochoty říct veřejnosti, co se vlastně děje.

Ambasáda, šampaňské a jednokolka

Absurdnbí obraz celé kauzy ale přišel večer, kdy zpráva vybouchla. Sedláček byl k vidění na britském velvyslanectví, kde probíhalo setkání s velvyslancem Mattem Fieldem. V jedné zahradě se tam potkali bývalý ředitel Knihovny Václava Havla Michal Žantovský a současný ředitel na překážkách Tomáš Sedláček a ti dva si podle všeho rozhodně neměli co říct.

Sedláček si dal skleničku ještě než velvyslanec dokončil úvodní řeč, chvíli se vlnil do rytmu zpěvačky Elizabeth Kopecké a zhruba po čtyřiceti minutách s manželkou odjel.

V jiné situaci by to byla jen veselá historka ze společenské akce, v kontextu rozpadu knihovny je to ale skoro dokonalý symbol. Knihovna na hraně, tým na odchodu, hlavní sponzor pryč, ředitel na překážkách a večer se pořád dá zvládnout pár skleniček, trochu rytmu a elegantní únik Kdyby Havel žil, možná by o Sedláčkovi selhání napsal absurdní hru.

Abychom byli fér: Havel se v knihovně občas ohýbal už před Sedláčkem

Sedláček se neocitl v prostředí, které by před jeho příchodem nakládalo s Havlovým odkazem vždycky v rukavičkách. Knihovna Václava Havla měla respekt, politicko-kulturní váhu a silné jméno, ale i před ním se tam děly věci, které dnes působí přinejmenším zvláštně. Korunovace již zesnulého osmdesátiletého Karla Schwarzenberga králem Království pravdy a lásky je jen jeden z mnoha příkladů a zároveň dost výmluvný.

Protože udělat z nemocného starého šlechtice symbolickou figurku „idiota“ v obřadu, který vypadal jako parodie na mystiku, školní besídky a monarchistický happening, není úplně citlivá práce s odkazem Václava Havla.

„Korunovace“ Karla Schwarzenbera králem Království pravdy a lásky za účasti lidí v prostěradlech

Proto je současná krize tak výmluvná. Sedláček nebyl člověk, který by přišel zvenčí do dokonale střízlivé instituce a všechno pokazil jako první. Byl součástí prostředí, které už dávno umělo z Havlova odkazu vyrábět velké symboly až za hranou vkusu. Měl tedy dobře vědět, jak křehká ta značka je a jak snadno se z ní stane parodie.

O to víc měl knihovnu stabilizovat, držet pohromadě tým, finanční dárce i důvěru. Starší korunovace dnes působí jako bizarní epizoda z dějin pravdy a lásky, ale současný stav knihovny už je ale mnohem vážnější. Z roztomilé podivnosti se stal skutečný problém instituce nesoucí Havlovo jméno.

Fotogalerie 12 fotografií